13. 8. 2012

Drogy a Velká politika

Bezprostředně po druhé světové válce vládnoucí skupiny v USA a Británii čelili hrozbě šíření socialismu v mnoha částech světa. Po přijetí tohoto procesu za hrozbu pro svou budoucnost začali mobilizovat všechny dostupné, otevřené i tajné zdroje pro zavedení doktríny "Roll Back" - strategického programu potlačujícího komunismus.

Teheránská konference. Na tomto setkání byly projednávány otázky, které do značné míry rozhodly o poválečném osudu střední a východní Evropy.


Nicméně, vědomí lidu Spojených států nebylo připraveno na globální zahraniční politické projekty administrativy. Průměrný Američan měl takřka svůj kontinentální svět, který byl oddělen dvěma oceány a nevykazoval velký zájem o to, co se děje ve vzdálených oblastech naší planety. Tento přístup, známý v Americe jako "izolacionismus" výrazně omezil činnost vládnoucích kruhů v USA na mezinárodní scéně. Američané nebyli připraveni přistoupit na vysoké náklady daleko za hranicemi svého domova. Studená válka právě začala a měla pokračovat ještě několik desítek let.

Izolacionismus v USA

Jedním z hlavních spotřebitelů peněz pro zahraniční operace - US CIA - byla také v očích amerických občanů jen obyčejná špionážní agentura, zatímco ve skutečnosti se z ní stal mocný orgán zahraniční politiky. CIA, která stála před úkolem rozsáhlých tajných operací po celém světě, požádala politické vedení o povolení hledat další zdroje příjmů. CIA je našla v obchodu s drogami.

Nicméně samotná podstata trestného podnikání diktovala pravidla hry. Část výtěžku skutečně šla na projekty, část k obohacení podílejících se na byznysu zaměstnanců a vedoucích agentury a část spadala pod kontrolu finančních skupin zastoupených v politickém vedení Ameriky.

Jeden z prvních příkladů zapojení CIA do obchodu s drogami se týká roku 1947 a vztahuje se na spolupráci agentury s korsickou mafií. Komunistické hnutí v poválečné Francii velmi znepokojovalo Washington a anti-komunistické odbory, a tak vsadili na nemilosrdné Korsičany. Nicméně oficiální financování této práce nebylo možné, proto byla v Marseille s pomocí CIA vybudována velká laboratoř na výrobu heroinu, která zaměstnává Korsičany. Poskytování služeb v oblasti dodání zboží a vytvoření sítě dealerů organizuje CIA a tím získává finanční prostředky pro operace proti komunistům. Je známo, že v poválečné Francii byl nasazen psychický a fyzický teror proti aktivistům komunistického hnutí, který dal Spojeným státům požadované výsledky a komunisté se nedostali k moci.

První zkušenost byla užitečná pro pozdější použití v jiných částech světa. V raných 50. letech CIA vytvořila síť heroinových laboratoří v jihovýchodní Asii a obdrženými finančními prostředky podporovala Chianga Kai-sheka, který bojoval proti komunistické Číně.

Poté CIA začala sponzorovat armádu Laosu a začíná pracovat v tzv. "Zlatém trojúhelníku" (Laos - Severní Thajsko - Barma), který poskytoval 70 procent světového opia. Hodně zboží šlo do Marseille, stejně jako na Sicílii, kde korsická a italská mafie ve svých laboratořích vyráběla ze surového opia heroin. Na Sicílii začíná působit syndikát založený americkým mafiánem Lucky Luciano.  Připomeneme, že podle odtajněných archivů CIA je Luciano agentem americké tajné služby. V roce 1946 byl bez řádného dobrého důvodu propuštěn z vězení, kde si odpykával trest za obchod s drogami v USA a poté byl poslán do Itálie. Zde Lucky Luciano vytvořil rozsáhlou síť laboratoří ve spolupráci s Američany a CIA použila peníze získané při operacích proti Italským komunistickým stranám.

-->

Lucky Luciano - Zmodernizoval americkou mafii a stál za obrovským poválečným obchodem s heroinem. Byl agentem americké tajné služby.

"Zlatý trojúhelník" se stal zdrojem peněz pro CIA i během války ve Vietnamu. Kromě vývozu drog do Ameriky, je CIA šířila i do amerických vojenských základen v zahraničí. Američtí veteráni z vietnamské války jsou lidé, kteří obstáli ve zkoušce nejen válečné, ale také drogové.

Přes všechna tajemství o této práci se tyto praktiky neobešly bez pravidelných skandálů. V 80. letech vypukl obrovský skandál kolem banky Nugan Hand Bank of Sydney. Tato "kapesní banka" byla registrována na Kajmanských ostrovech a byla kompletně řízena důstojníky CIA (jeden z poradců banky byl veden jako bývalý ředitel CIA William Colby). Nugan Hand Bank of Sydney prala peníze získané z obchodu s drogami a zbraněmi v Indočíně.


William Colby - Ředitel CIA ( 4. září 1973– 30. ledna 1976 ) a bývaly ředitel The Nugan Hand Bank of Sydney 

Za ta léta se mapa drogových sítí CIA stále více rozšiřovala. V 80. letech CIA financovala nikaragujské "Contras" podle již dobře fungujícího schématu - "zbraně výměnou za drogy". Opět z toho byl skandál, ale teď přišlo i na oficiální vyšetřování. V závěrečné zprávě komise pod záštitou podvýboru Senátu proti drogám, terorismu a mezinárodních operací, je fráze, která je klíčem k pochopení, jakým směrem se americká politika udává : "myšlenka o možnosti financování vojenských operací Contras z výnosů z prodeje drog nezpůsobila zamítnutí u lidí zodpovědných za americkou politiku v regionu" (U.S. policy makers were not immune to the idea that drug money was a perfect solution to the Contras" funding problems.). Nelegální obchod s drogami pomocí CIA se stal organickou součástí americké zahraniční politiky.

Během konfrontace mezi SSSR a USA v Afghánistánu, americká tajná služba obchod s drogami rozšířila do obrovských rozměrů. CIA štědře financovala afghánské mudžahedíny z výnosů z drogových peněz. Transporty vozily do země zbraně a zpátečním letem odvážely heroin. Podle nezávislých odborníků Afghánistán produkoval 50 procent americké spotřeby heroinu.


V roce 1992 v New Yorku byla vydána kniha The Mafia, CIA and George Bush (Pete Brewton New York: S.P.I. Books, 1992). Z ní na základě písemných dokladů vyplývá, že ředitel CIA a později americký prezident George W. Bush (starší) aktivně spolupracoval s americkou drogovou mafii tím, že kombinoval služební úkoly, drogový obchod a politiku.

O něco později americkým politikům dochází myšlenka, že pomocí drog můžou nejen řešit konkrétní případy zahraniční politiky, ale i dlouhodobé geopolitické cíle.

Když byl po dobytí Iráku, v roce 2003, americký prezidentský zmocněnec v Bagdádu Paul Bremer absolutním vládcem v této zemi (v jeho rukou byla větší moc než měl sesazený diktátor Saddám Husajn), nehnul ani prstem, aby zastavil příliv drog, který šel do Iráku ze všech stran.


L. Paul Bremer - Americký diplomat a správce Coalition Provisional Authority v Iráku po invazi v roce 2003

"Byla jsem šokována - napsala korespondentka novin" Independent " - to je skutečná panacea pro každého, kdo je nespokojen s politikou Spojených států. Vytvořit závislost na drogách a tím jim svázat ruce. Pak obsadit jejich rádio, televizi, noviny a prošpikovat propagandou. A nyní jsou zralé ... Bagdád bylo do března 2003 město, které nikdy nevidělo heroin, drogu se smrtící úrovní návyku, a nyní je zaplaveno drogami, včetně heroinu ... "

Dříve byl za obchodování s drogami trest oběšením. Nyní je po americké okupaci v Iráku možné koupit heroin, kokain - v podstatě cokoli. Drogami omámená populace je zbavena vůle k odporu. Američtí vítězové se nestarají o to, že zdrogovaný národ je odsouzen k zániku. Dostali se na místo, kde kdysi byla nezávislá země a udělali z ní "kontrolované území" se vším jejím bohatstvím a to je pro ně důležité.


                                                                            ***


Afghánistán

Před 11 lety v Afghánistánu začala "protiteroristická operace", zahájená po teroristickém útoku 11.9.2001. Její výsledky, jak uvádí oficiální americká propaganda, byly působivé. Znova "dobro zvítězilo nad zlem". Za televizními kamerami ale zůstal "vedlejší efekt" -  ve finále zůstal stát rozbombardovaný do doby kamenné, vyhořelé trosky vesnic, tisíce mrtvých civilistů, stovky zadržených a zastřelených vězňů, desítky koncentračních táborů a tisíce uprchlíků.

 Boj proti obchodu s drogami byl jeden z nejvíce medializovaných cílů afghánské kampaně ve Spojených státech. Skutečný výsledek byl jejím pravým opakem. Z Afghánistánu se kvůli Američanům stalo světové centrum pro výrobu a distribuci drog. Od konce druhé světové války je existence USA jako státu a obchod s drogami neoddělitelný. Drogy se už dlouho systematicky používají jako mobilizační zdroj americké zahraniční politiky. Je také nedílnou součástí světové  "černé" ekonomiky s obrovským obratem, což přiživuje "bílou" ekonomiku na západě, která se nachází v úpadku ...


Jeden dolar investovaný do obchodu s drogami může za optimálních podmínek přinést 12 tisíc dolarů zisku. Náklady na afghánský heroin v severním Pákistánu jsou 650 dolarů za 1 kg, v Kyrgyzstánu je to 1,200 dolarů za 1 kg a v Moskvě činí $ 70 za 1 gram. Jednoho kilogramu heroinu stačí na 200.000 dávek. Závislost se vybuduje už po 3-4 dávkách.

"Bílý" kapitál nemůže fungovat bez "černého". To jsou dvě části systému světového kapitalismu, jehož jádro je ve Spojených státech. Ve Washingtonu je již dlouho známo, že výroba drog se může uskutečňovat kdekoliv na světě, ale pod jednou podmínkou : výrobce nikdy nemá zisk z konečné realizace "zboží". Bez toho by nebyla žádná "černá" ekonomika.

-->
Podíl mafie z tranzitu s obchodu s drogami je 90% "nadhodnoty" heroinu. Ti, co zpracovávají dostanou 2 %, rolníci 6% a opioví obchodníci 2%.  Pro "černou" ekonomiku je důležité, aby výrobci (hlavně v Asii), prodávali drogy za nejnižší cenu. Jak snížit ceny na drogy v místech počáteční výroby je dobře známo : je nutné, aby v zemi (objektu) vznikl ozbrojený konflikt. V konfliktu je největší poptávka po zbraních. Ve chvílích, kdy se zhoršuje vývoj situace, ceny zbraní rostou a ceny drog se snižují. Čím častější a větší jsou krvavé konflikty, tím větší zisky z obchodu mají obě strany. Jinými slovy, základním kamenem ve světě "černé" ekonomiky je nestabilita a její bůh - řízený konflikt. To oni regulují nabídku a poptávku. Současně za konfliktní situací stojí subjekt, který má zájem o "práci" ne s vládními agenturami, ale s kmeny, etnickými skupiny, klany, náboženskými skupinami a politickými stranami. Je jednodušší vštípit separatistické myšlenky, které jsou snadněji manipulovatelné a levnější.


Afghánistán

V polovině 80. let Afghánistán produkoval jen 50 tun opia ročně. Rok po odchodu sovětských vojsk v roce 1990, toto číslo dosáhlo 600 tun. Pří využití 96% země a plné kontroly nad výrobou heroinu, Taliban, se samozřejmě, odmítl vázat na CIA a ministerstvo zahraničí USA

To znamená, že Američané by nedostali ani penny ze 130 miliard dolarů. Přesně tolik by měla afghánská drogová mafie z prodeje bílé "smrti" na černých trzích v Evropě, pokud by měla spolehlivý tranzit přes Střední Asii. Převzetí kontroly nad výrobou a distribucí heroinu od Talibanu se stalo jedním z hlavních cílů americké války v Afghánistánu. Tahle mise už je splněna. Dnes je většina heroinu nakupována Američany a prodává se do zahraničí prostřednictvím spojek CIA a Pentagonu. Umístěním vojenských základen v Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, vybudováním sítí extremistických ozbrojených skupin v Afghánistánu a dosazením do čela prozatímní vlády Hamida Karzáího, Američané za prvé, vytvořili nové koridory pro pašovaní, za druhé, zničili konkurenci v oboru a za třetí, zabezpečili zvýšení výrobní kapacity a zpracování opia na heroin.

Cíl je dosažen. Dnes se většina heroinu kupuje Američany a světový trh je nyní zaplněn afghánským heroinem na 75%. Trh EU na 80%, trh US na 35%. Celkově 65% afghánských drog se pašuje přes Střední Asii. S odchodem koalice z Afghánistánu tento systém nezmizí, ale bude potřeba ho přizpůsobit novým podmínkám. Kriminální spojenectví mezi Talibanem a CIA se uskutečnilo, je odolné a bude dále sílit.


Je důležité upozornit na roli kosovských Albánců v mezinárodním obchodu s drogami. Vytvořením "nezávislé" enklávy v Srbsku, která je starodávnou součástí území Srbska, Američané vytvořili odrazový můstek pro další šíření drog, především v Evropě. Dnes je v západní Evropě více než milion kosovských Albánců. Jejich hlavním povoláním je zločinecké podnikání, především obchod s drogami. Můžeme říci, že americká vláda při obchodování s drogami způsobila na těle Evropy rakovinný nádor, který rychle šíří metastázy.

Podle ruské Federální služby pro kontrolu drog (FDCs), afghánské opium ročně zabije téměř 100.000 lidí, což je víc než zabila atomová bomba svržená na Hirošimu. Jen Rusko stojí afghánský heroin 30.000 životů ročně. Během posledních deseti let, podle Federální služby pro kontrolu drog se světová produkce opia zdvojnásobila a heroin na světovém drogovém trhu dnes dominuje. To představuje zhruba 7 miliard dolarů ročně a 90% ze všech drogových dávek.


Zdrogování ruské populace pokračuje velmi rychle. V kombinaci s alkoholem hrozí degradace a zánik národa. Rusko vynakládá veškeré možné úsilí k mobilizaci mezinárodního společenství pro boj proti obchodování s drogami. "Jsme přesvědčeni, že je třeba kvalifikovat afghánskou drogovou hrozbu v Radě bezpečnosti OSN, jako hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost", řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ve svém projevu na zahájení mezinárodního fóra o afghánské drogové hrozbě v Moskvě v roce 2010.


Sergej Lavrov - Ruský diplomat a politik, ministr zahraničních věcí Ruské federace.

Lavrov vyzval k zařazení do mandátu Mezinárodních sil bezpečnostní pomoci v Afghánistánu účinněji bojovat s drogovým průmyslem, a to včetně zničení opiových a heroinových laboratoří. Podle Lavrova bychom rozhodně neměli jednat v boji proti výrobě drog v Afghánistánu o nic méně, než to dělá Latinská Amerika v boji proti výrobě kokainu. Ruský ministr zahraničí zdůraznil, že "interakce v reálném čase mezi členy NATO v Afghánistánu a zeměmi v rámci CSTO na vnějším obvodu hranic Afghánistánu by měla významný vliv". Ministr řekl, že Rusko již několik let naléhá s tímto problémem na NATO, zatím ale marně.

V roce 2010 vedoucí FSNK, V. Ivanov, řekl: " Rusko před rokem informovalo americkou a afghánskou strany, že má údaje o 175 laboratořích v Afghánistánu. Tyto informace však nebyly použity a laboratoře nadále dodávají heroin do naší země a žádná z nich není zničená."

Naděje na vytvoření účinné mezinárodní anti-drogové fronty jsou velmi mizerné. V této věci povede spolupráce se západem jen ke ztrátě času a nových lidských životů. Rusko se blíží k přelomu, ve kterém musí nevyhnutelně přijmout nejzávažnější opatření proti distributorům "bílé smrti".


Autor : Dmitrij Sedov

Zdroj : http://www.fondsk.ru


Žádné komentáře:

Okomentovat