13. 8. 2012

Malá úvaha o politice

Srdce se mi rozbuší, když se v lidech objevuje to převratné tvrzení, "mě politika nezajímá". Co to vlastně je, že je to nezajímá a přitom se jich to týká dennodenně, od rána do rána, od počátku života do jeho konce? Je to snad vyjednaná dohoda? Sama v sobě? Nebo snad jste si přikázali, nevnímat to co se děje, nebo se šálit, klamat? Někdo říká ,že politika je nauka o životě a to je docela blízko, ale jakým pravidlům podléhá váš život, na to si musí odpovědět každý sám.





Jenže v tom je kámen úrazu.

Umíme to? Odpovědět si? Dohodnout si v sobě postoj? Po pravdě? A jaké pravdě? Politika je vše, vše a nic, ale hlavně můj životní postoj. Politika je podle mne bůh a to jste Vy, já, příroda, vesmír, má budoucnost, má minulost, prostě vše i ten malý mraveneček, nebo tučňák někde...nebo to zrnko obilí ze kterého dokážu "upéct chléb". To je celý princip našeho bytí. Být tak, abych mohl užívat své minulosti a tvořit si o to krásnější budoucnost.

V současnosti jsme svědky rozkladu společnosti a její tiché hledání budoucnosti. Tohle hledání dává širší možnost se vyjadřovat a dostávat se do větších diskusí a to i na témata dříve nezajímavá, "politická".

Společnost si šlápla na jazyk a po dlouhých myšlenkách přestává mlčet a mluví o tom co ji trápí a je to život.

Život sám ukazuje, že ignorací tohoto nezajímavého tématu, jako "politika", je pro společnost devastující a demoralizující. Najednou všichni chápeme, že "politika" je vlastně strůjcem všeho neštěstí a, že i vlastní mírou se na ní podílíme. Vše zašlo až tak daleko, že lidé přijali za své, že když je něco legislativní, že je to snad svaté. Tohohle se využilo ve prospěch malé skupiny lidí, kteří moc dobře věděli, co chtějí. Dokonce se objevuje pojem "vysoká politika" a její "nedosažitelnost" a to je další pojem nesmyslnosti, které využili ve svůj prospěch.

Ne naše blaho, ale pouze vlastní a to i za cenu slibů předem nenaplněných je cílem pár jedinců, kteří si říkají "politici". Politika je život a jaký si ho uděláme je pouze na nás přátelé, ale ne rozhodně tím, že půjdeme jenom k urnám s "dohodnutým" lístkem a s pocitem, že mám politický postoj "vyjednán".

Současná definice významu slova "politika", je natolik překroucená a používá se tolik, že není kompetentní hranice pro její význam a citovou charakteristiku dané oblasti - je to takzvaně pouze širší pojem a jeho charakteristikou je pouze daná chvíle kontaktu s více jedinci, nebo také "dohadování" sám se sebou.

Politika je postoj

Společenské "dogma" je ve významu slova "dohoda". Dohoda se uzavírá, přistupujeme na ni, nevyjednáváme ji, ale uzavíráme, dohoda se nedá vyjednat. Dohoda je o dohodnutí se, přijetí druhého a to i ve společném životě, kde panuje shoda. Dohoda v dnešním pojetí je zcela zvrácená, protože jej zaměňujeme s významem slova "vyjednávání" (jednat). Nebo termín "vyjednávání dohody", což je také zvrácenost. Problém je v tom, že pouze "politikaříme" - (spekulace, lhaní, sliby chyby) dohadujeme se. Vyjednat si dohodu ve společnosti je jako prohrát sám v sobě, nebo oddálit nevyhnutelné a tím vytvořit situaci ve prospěch malé skupiny jedinců, kteří z toho profitují.

Proto se neustále soutěží, "vyjednává", proto máme bohaté a taky chudé, války a nemoci. Vyjednávání přináší "oběti", proto pojem je přepracován do podoby veřejného mínění tzv. "dohody", bez "obětí". Vyjednávat, přeci zní lépe, než se dohadovat, ať v sobě, nebo ve společnosti

Už vnímáte ten rozdíl?

"Vyjednávání" je pouze v nás, ve společnosti pouze přistupujeme na "dohodu" a to mnohokrát nedobrovolně.

Sama společnost neustále vyjednává a tím se nedokáže dohodnout, pouze slovo "dohoda" užívá a tím nevědomky sebe utvrzuje, že dohoda je v jednání (vyjednávání) ne v konání (v dohodnutých činech s jasným cílem)

Politikou se také myslí vyjednávání ve svém postoji, ale ve skutečnosti se pouze "dohadujeme" a uzavíráme "dohody".

Dohodu uzavřít sám se sebou je přínosnější a mnohem zdlouhavější proces "zrání" postoje a nepřináší tak velké "oběti", jak v sobě, tak i ve Vašem okolí (chce to pevnou vůli, pokoru). Vyjednávání nás upřednostňuje na chvíli, dočasně a tím vznikají nekonečné řetězce dalších negativních jevů-za cenu vysokých "obětí" nejprve ve Vašem okolí, ale poté samozřejmě i u Vás.

Celá společnost "jedná" na mylném procesu termínu "dohody". Vyjednává od rána do rána a nedokáže se dohodnout, protože bez vyjednávání přeci neví, co ti druzí chtějí.

Základní potřeby jsou přeci stejné, proto si myslím, že po tisíciletí se dohadujeme pouze o kraviny a pak vyjednáváme o holé přežití. Není se přeci snažší dohodnout na základních potřebách a pak vyjednávat třeba o "Iluminoparku"?

Zcela zvrácené, že?


Autor : ???

Žádné komentáře:

Okomentovat