1. 9. 2012

Co všechno víte o GMO ?






V 70. Letech minulého století přišli vědci na to, jak pozměnit genetický kód organismu a od té doby je tento vědní obor v rozmachu. Identifikací jednotlivých genů u organismů jsou vědci schopni manipulovat s genetickým kódem tak, aby výsledný organismus získal žádoucí vlastnosti nebo aby byly potlačeny nežádoucí. Existuje mnoho aspektů, podle kterých je možno posuzovat výhody a nevýhody, přínosy a rizika manupulace genetického kódu. Je na lidech aby porovnali kladnou i zápornou možnost z co nejvíce úhlů, aby bylo možné najít co nevyváženější řešení, které bude skutečně k užitku nejen lokálnímu a okamžitému, ale dlouhodobému a trvalému. To samozřejmě vyžaduje spolupráci vědních oborů s politiky, ekology, lékaři, antropology, sociology, psychology a tak dále a jejich společné hledání kompromisů. V současné situaci blížícího se přelidnění planety musíme začít přemýšlet globálně s ohledem na celosvětovou situaci a řešení pak implementovat lokálně v závislosti na podmínkách a možnostech. To už se zajisté děje, jen poukazuji na stejnou situaci při nakládání s GMO. Rizika s tím spojená jsou většinou provázána s více než jedním oborem, ale nepřikládá se jim stejná váha. Bohužel velmi často vítězí potřeba zisku nad zdravým rozumem. Jak plyne z průzkumů veřejnosti, skoro 50% evropanů nemá ani základní znalost o tom, co to genetická modifikace je. Někteří dotázaní dokonce odpovídali, že plodiny bez genetické modifikace žádné geny nemají. Někteří lidé to považují za nebezpečné, neetické, nedůvěryhodné, někteří říkají že je to proti Bohu a tím proti jejich víře, jiní zas preferují produkty přírodní. Je na každém člověku se rozhodnout podle nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodnout se může(nebo by alespoň měl) na základě informací které má. Měl by si být jist zdrojem a důvěryhodností těchto informací. Takže to první riziko GMO je v informovanosti veřejnosti. Pokud lidem nesdělíme všechna pravdivá fakta, nemohou se svododně rozhodnout a tudíž lze mluvit o manipulaci. V dnešní době je tedy na každém jednotlivci nakolik bude zkoumat pravdivost nabízených informací a hledat informace nepublikované nebo zamlčené. Cesta informace od výzkumného týmu může projít mnoha filtry, ať už v rámci korporací v nichž výzkum probíhá, na úrovní legistativy, která je jinak nastavené v různých částech světa, a v neposlední řadě také na úrovní medií jež jsou sledována velkou většinou populace, jež jsou povětšinou soukromé společnosti mající obchodní zájmy i jiných odvětvých, vývoj GMO nevýjímaje. Takové filtrované informace pak mohou být zavádějicí, klamné a neobjektivní a tím rizikové z mnoha hledisek, což pak spustí řetěz údálostí a jejich následků v souladů s tím, jak jsme si vybrali. Těmoto následkům poté musíme čelit a také každodenně čelíme my a spoluobyvatelé této planety.

Jak se uvádí v Bílé knize zabyvající se hodnocením rizik GMO, kterou vydala Akademická obec ČR: „Nikdy není nulové riziko, jelikož není nulová pravděpodobnost škody v souvislosti s jakoukoli lidskou činností a situací. Proto rizika nelze hodnotit na absolutní šále, ale pouze jako relativní riziko srovnatelné s kontrolní situací. Z toho plyne, že k hodnocení rizika nové situace (nové agrotechniky či nového organismu) je nezbytné stejným způsobem stanovit riziko situace kontrolní, existující.“[1]

Riziko tedy existuje neustále, ale můžeme ho změřit pouze pokud jsme schopni co nejobjetivněji posoudit situaci momentální, v co nejširším měřítku. Není tedy vůbec jednoduché rizika posoudit tak, abychom pracovali ve prospěch lidí jako celku.



Ekologická rizika

Způsob jakým západní civilizace přistupuje k zemědělství vede nevyhnutelně k jeho zkáze. Je to systém neudržitelný a nesoběstačný, který musí většina vlád dotovat, což je samo o sobě důkazem. Obrovské sumy peněz se též vynakládají na vývoj a výzkum GMO plodin, jelikož člověk, zdá se, musí přímo bojovat s nepřízní přírodních sil. Půda je není dost úrodná, škůdci a plevel ničí úrodu, období sucha může zahubit celou úrodu a tak dále. Lidstvo se marně snaží podrobit si přírodu posledních několik desítek let, místo aby se naučilo s ní spolupracovat na mnohem hlubší úrovni. Pak bychom se mohli soustředit jen na vývoj globálně prospěšných plodin a nebo bychom GM vůbec nepotřebovali.

Půda má přirozenou schopnost regenarace, stejně jako například lidské tělo, které se dokáže zbavit většiny, ne-li všech nemocí(včetně rakoviny), bez jakékoli medikamenozní léčby. Stejně jako půda i lidé zde existují po tisíce let a to bez jakýchkoli genetických modifikací, chemických postřiků a v případě lidí moderní medicíny a léků. Je patrné že půda se velice rychle vyčerpává a ztrácí na vyživnosti, což způsobuje menší, méně kvalitní a méně odolnou úrodu a naopak podporuje růst plevelů a jednoletých trav, které se snažíme hubit. Tyto jednoleté rostliny a plevely, jak je nazýváme, jsou totiž velice nenáročné na kvalitu půdy. Přetvářejí anorganické látky z půdy na organické a tak ji zúrodňují naprosto přirozenou cestou. Proto se postupně začnou objevovat náročnější, víceleté rostliny a proces se stále opakuje, přičemž rostliny zkvalitňují zem pouze za přispění slunečního světla a vody. Takto se během několika let vyčerpaná zem zúrodní. Takto jednoduše pracují přírodní síly.

Je ale nutné udržet biodiversitu prostředí, tedy rozmanitost druhů. Biodiverzita v zemědělství zahrnuje škálu organismů v produkčních systémech, které se podílejí na[1]:

- kolobězích živin, dekompozici organické hmoty a udržení úrodnosti půdy,

- regulaci chorob a škůdců,

- opylení,

- udržování a ochraně biotopů s planě rostoucími druhy rostlin a s živočichy,

- minimalizaci eroze atd.

Přístup současného zemědelství je ale jiný, pro přírodu nepřirozený. Jde spíše o plenění. Na polích jsou vysázeny obrovské monokultury, spotřebovávajících velké množství živin, které nejsou navráceny v dostatečném, někdy ani minimálním množství. Půda nemá šanci se regenerovat tak rychle, jak si to každoroční potřeby zemědělců a poptávka trhu žádají a tak nastupují chemická hnojiva a jiné náhražky, které pak splavovány dešti z polí a prosakujíc do spodní vody škodí více než si uvědomujeme. Monokulturní pěstování také nevyhnutelně vede ke zvýšení počtu živočichů, ale i jiných organismů, v jejichž potravním řetězci se vyskytuje plodina v lokalitě pěstovaná. Je to jen další přirozený proces v přírodě. Hojnost potravy jednoho druhu vede k přemnožení druhů živících se přímo danou plodinou. Přirozeně by došlo během několika let k regulaci, poté co by se navýšil počet predátorů živýcích se přemnoženým druhem, nám jde ovšem o okamžitý účinek a tak použijeme chemický postřik.

S nástupem genetického inženýrství jsme schopni vyvinout plodiny odolnější, což mělo podle propagandy snížit potřebu chemických látek používaných v zemědělství. Ekologická organizace Přátelé Země(Friends of the Earth) na toto téma zdokumentovala studie z USA, JAR, Brazílie, Číny a dalších zemí a zjistila, že pěstování zemědělských GM plodin může naopak vést ke zvýšení chemikalii v zemědělství užívaných. Upozorňuje, že přes 80% světové výměry GM plodin připadá na plodiny upravené tak, aby se na ně musel používat chemický postřik. Mimochodem tento potřik většinou vyrábí stejná agrochemická firma vyrábějící osivo GM plodiny pro kterou je postřik určen. Americké středisko pro výzkum vědy a otázek životního prostředí (Northwest Science and Enviromental Policy Center) vydala zprávu, že pěstování GM kukuřice, sóji a bavlny v USA na více než 200 milionech hektarů vedlo sice během let 1996-1998 ke snížení spotřeby pesticidů o 11 miliónů kilogramů, ale v následůjících letech 2001-2003 se spotřeba navýšila o 33 miliónů kilogramů. Takže v období let 1996-2003 došlo v USA díky pěstování GM plodin ke zvýšení spotřeby chemických látek o 22 miliónů kilogramů. Autor studie vidí příčinu v pěstování GM plodin odolných na herbicidy, hlavně v případě GM sóji.

Jak je vidět, pokud se k pěstování GM plodin přistoupí za účelem zisku pod rouskou neúplných informací, výsledný efekt ještě horší, než tomu bylo bez GM plodin. Neznamená to že bychom je neměli používat, ale spíše klást si otázku, jestli to co je nám předkládáno jako výhoda, není nakonec mnohem větší riziko.

Dalšími ekologickými riziky je například vznik nových druhů „škůdců“, odolných vůči potřikům, což je výsledkem přizpůsobivosti organismů k přežití. Ke genetické mutaci samozřejmě dochází i v přírodě přirozenou selekcí, kdy se organismus musí přizpůsobit novým podmínkám. Přežívají jen jedinci, kteří byli dostatečně silní a měli potřebné geny, tak se postupně zaručí, že organismus bude do budoucna mít potřebnou genetickou výbavu pro přežití. To opět vede k neustálé potřebě vývoje nových mutací a postřiků, což je další z bludných kruhů, nikoli trvale prospěšné řešení posunující nás někam dál.

Na monokulturních polích se dle studií z Velké Británie vyskytuje asi o 80% méně druhů divokých rostlin a o 60% méně bezobratlých, což je důkazem narušené biodiverzity. Též tam bylo přítomno podstatně měnší množství motýlů a včel, jelikož je tam nedostatek nektaru. Mimo jiné je již dlouho známý problém, že velké plochy bez stromů špatně zadržují vodu a dochází k rychlejšímu výparu.







Ekonomická rizika

Ekonomická rizika jsou spojena z legislativou, kterou prosazuje současná politika EU. Ačkoli už jsou k dispozici výkonnější a odolnější odrůdy GM plodin, s menší potřebou chemie, EU je nedováží. Možno spekulovat že jde o výrobky jiných korporací než těch, které GM plodiny, postřiky a hnojiva dodávají v současné době a tudíž by mohlo jít o „chytrý“ obchodní tah, nicméně to je opět na jednotlivcích, jak dalece jsou schopni toho vypátrat a případně o tom podat důkaz. Závislost na dodavateli vlastnícím drahé patenty na plodiny i k nim nezbytná hnojiva je ale přinejmenším podezřelá.

Faktem je, že evropská legislativa přistupuje ke GMO pouze z pohledu rizik a neobsahuje žádnou definici užitků či přínosů. K geneticky modifikovaným organismům se tak přistupuje stejně jako například k jedům či drogám bez ohledu na benefity, které mohou přinést. V EU trvá schválení používání nového GMO 2,5 roku, pokud jde vše hladce. Na žádost komisařky pro zemědělství byla vypracována analýza upozorňující na nebezpečí legislativy postavené na fikci, jenž může vést ke i ke zhroucení zemědělského sektoru. Jde o psychologický efekt působící na veřejnost přistupováním ke GMO výše zmíněným způsobem. Přesto že existují výkonnější odrůdy například krmné sóji, které EU dováží 30 miliónů tun ročně převážně z Argentiny a Brazílie, tyto státy ji nevyváží ze strachu o evropský trh. V případě, že by se odbyt našel (například do Číny),země exportující do EU by začali s pěstováním nového druhu, EU by přisla o možnost dovozu(schválení 2,5 roku!) a její živočišná výroba by zkolabovala. Daňový poplatníci EU, kteří jsou legislativním přístupem bez zjevného důvodu strašeni, místo toho aby byli patřičně informováni, musí navíc platit všechnu birokracii s tím spojenou. Navíc si nelze nevšimnout, že strachem se působí i na do EU exportující země, kterým je tak zamezeno profitovat na výkonnějších odrůdách, což je činí závislými na odbytu do EU, což snižuje možnost ekonomického růstu těchto států. Opět příklad toho, jak nedostatek pravdivých informací z odborných kruhů spouští řetězec událostí globálního měřítka.

Je také třeba poukázat na to, že relativně nízkým cenám geneticky modifikovaných plodin nemá šanci konkurovat ekologické zemedělství, kde je použití GMO zakázáno. Ekologické zemědělství se snaží být šetrné k jak ke zvířatů a plodinám, tak k životnímu prostředí, což se ale podepisuje na vyšší ceně BIO produktů. A opět legislativa je překážkou, jelikož říká, že v ekologickém zemědělství se GMO a produkty získané z GMO či získané za použití GMO nesmí používat jako potraviny, krmivo, činidla, přípravky na ochranu rostlin, hnojiva, pomocné půdní látky, osivo, vegetativní rozmnožovací materiál, mikroorganismy a zvířata v ekologické produkci[2]. Troufám si tvrdit, že GM plodina vypěstovaná ekologickým způsobem, která například snáší větší sucho, je odolnější vůči chorobám a má větší výnosnost, ale není závislá na určitém hnojivu či postřiku, je přínosem, jelikož se může snížit cena, tudíž více lidí, kteří by rádi podporovali ekologické zemědělství, ale nemohou si to finančně dovolit, by nakupovalo tyto produkty, což by zpětně podpořilo ekologické žemedělství a vývoj GM plodin vhodných pro ekologické zemědělství, tedy žádná závislost na chemických hnojivech a postřicích. Ekonomické riziko je zde pro agrochemické společnosti, nicméně legislativa je dobře chrání a tím znemožňuje lidem stravovat se zdravě z ekologické produkce za přijatelné ceny, což se dá klasifikovat též jako zdravotní riziko.

Za pomocí transgenoze se vědcům například podařilo naklonovat gen, který zvýšil obsah vitaminu C v cílové rostlině až o 100%[3]. Vidím zde ekonomické riziko pro farmaceutický průmysl s umělými vitamíny, ale informovaná veřejnost by jistě zvýšila poptávku po takovém produktu, čímž by výrobce léků a umělých vitamínů díky zdravější populaci utrpěl.



Zdravotní rizika

Všechna předchozí rizika jsou rizikem i pro naše zdraví. Pravdou je, že genetické inženýrství od svého počátku velice pokročilo a stále vyvíjí modernější způsoby testování dopadu na lidské zdraví. Bohužel žijeme v uspěchané době a nikdo si nepřipouští, že dopad na naše zdraví nelze plně prokázat běhěm zhruba 20-ti let používání GMO v zemědělství, ale pokud se nějaký prokáže, lidská DNA už může být trvale poznamenaná. Vlastně riskujeme zdraví svého těla sami, jelikož kupujeme levné produkty, nezajímáme se o jejich původ ani způsob pěstování nebo výroby a tím se účastníme tohoto „velkého experimentu“, jehož důsledky možná pocítí lidstvo až generace po nás. Což je většině lidí naprosto a upřímně jedno. Zeptejte se sami sebe.

Jinak je vše samozřejmě důkladně testováno na zvířatech, takže všem rizikům jsou nejprve vystavena ona. V někom to vyvolá pocit bezpečí, v někom vlnu odporu. Opět se dostáváme k plenění a zneužívání přírody. Tento koncept, který se pomalu stává součástí smýšlení lidí, je velice nebezpečný a přivádí nám nejrůznější nemoci. Můžeme to vidět na obrovském zvýšení výskytu rakoviny v posledních desetiletích a to u stále mladší populace. Rakovina nebo též nádorové onemocnění je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá populace buněk se vymkne kontrole a začně relativně autonomně růst.[4] Pokud se na planetu podíváme jako na organismus a srovnáme-li projevy a dopady rakoviny člověka a jeho tělo, nelze si nevšimnou podobnosti mezi konáním rakoviny v lidském těle a konáním člověka na zemi z globálního pohledu.



Sociální rizika

Největší riziko vidím ve ztrátě kontaktu z přírodou a tudíž odcizení budoucích generací od podstaty, díky které se vše na naší planetě děje. Věda toho vyzkoumala hodně, ale kráse, rozmanitosti a moudrosti přírody, což je i vesmír a vše co do něj patří, se to nevyrovná. Vezměme si umělé oplodnění. Je to skvělé, že věda dokáže pomoci párům, které nemohou mít děti, ale současná situace, kdy na každé úmrtí připají o něco málo více než dva novorozenci[5], je neudržitelná. To vede nevyhnutelně, pokud se něco nezmění, k přelidnění planety, což znamená nedostatek vody, potravy a prostoru. S GMO je to podobné, můžeme si myslet že se nám podařilo „vyzrát“ na přírodu, ale teprve budoucí generace pocítí to, co v dnešní době bezohledně činíme. Jeden lidský život je příliš málo oproti stovkám a tisícům let, kdy geny upraví přirozenou cestou a přesně tak, jak je to vhodné pro existenci organismu a rovnováhu ekosystému.

Zvažme proto jestli jsme jako lidský druh dostatečně vyzrálí, abychom užívali genetické manipulace všude, kde se nám zamane. Pokud nejsme schopni prohlédnout skryté záměry souvislosti některých institucí, pokud nejsme schopni mít důvěryhodné informace a pokud tolik lidí trpí aby západní civilizace mohla levně nakupovat, pak zcela jistě je pro nás manipulace s DNA rizikem.


Zdroje :
[1] Ministerstvo zemědělství ČR - Ekologické zemědělství a biodiversita (ISBN: 80 – 7084 – 485 – X)
[2] Zákon NR ES 834/2007, Hlava III, Kapitola I, Čl. 9
[3] EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A GMO OTÁZKY KOEXISTENCE, Bioinstitut 2008 (ISBN: 978-80-904174-6-5) str.9






Žádné komentáře:

Okomentovat