20. 9. 2012

Proč investovat do zlata a stříbra aneb komplexní pohled na drahé kovy

V dnešní době nejistých ekonomických zítřků, neustálých hrozeb státních bankrotů a naprosto neuvěřitelné a prachsprosté troufalosti, celého finančního a bankovního sektoru, která nás v důsledku hypoteční krize v USA přivedla do velikých hospodářských potíží, jsem se rozhodl sepsat řadů důvodů, proč považuji investice do drahých kovů za dobrý nápad. Avšak jsem si vědom i možných nenadálých událostí, jež dále zmíním.




  

Téměř každý den sleduji to, co se v politice a na finančních trzích děje. Neustálé smlouvání o tom, zda poskytnout Řecku půjčky, plány ECB nabídnout bankám levné úvěry na nákup státních dluhopisů [1], možný útok USA či Izraele na Irán [2] a v neposlední řadě i vyjadřování předsedy FEDu pana Bernankeho o ještě několikaletém uchování úrokových měr na nule [4], ve kterém doslova znárodnil zlaté mince, cihly a bankovní certifikáty. Lidé je museli odevzdat FEDu pod pokutou 10 000 $ a vězením na 10 let. Za každou takto odevzdanou trojskou unci zlata (31, 1034768 g) dostali zaplaceno 20,67 $. V roce 1934, kdy již byla konfiskace dokončena, se poměr k 1 unci zlata upravil na 35 $, díky čemuž stát na svých obyvatelích vydělal nemalé peníze. Placení stříbrnými mincemi bylo povoleno až do roku 1968 a navázání dolaru na zlato skončilo roku 1971 nařízením prezidenta Nixona. Vlastnit zlaté mince bylo opět umožněno až v roce 1974 díky prezidentu Geraldu Fordovi.

Vývoj znehodnocování dolaru od roku 1774 – graf č. 1, za zvláštní povšimnutí stojí rok 1913, kdy byl založen FED. Od této doby šla kupní síla dolaru razantně dolů, což je patrně i jeden z důvodů, proč byl v roce 2011 přijat ve státě Utah [6] zákon o povolení zlatých a stříbrných mincí (American Gold and Silver Eagle), vydávaných americkou mincovnou, jako další možné platidlo a zrušili u nich státní daň. Lidé tak mohou při nákupech tyto mince používat, ovšem jejich nominální hodnota (AU 5, 10, 25 a 50 $ – AG 1 $) je oproti reálné velice nepatrná a nikomu by nepřišlo vhod, zbavovat se cenných mincí takto levně.

Graf č. 1 [5]
Jak je na drahé kovy nahlíženo?

Nejprve je důležité si vysvětlit, jaký rozdíl spatřují ve zlatu obyčejní lidé a centrální bankéři. Pro názornost zde musím uvést část rozhovoru kongresmana Rona Paul s předsedou FEDu Benem Bernakem, který byl publikován 13. července 2011 [7].

RP: „Dnešní cena zlata je 1580 $, dolar byl během tří let znehodnocen o přibližně 50 %. Sledujete cenu zlata, když ráno vstáváte?“

BB: „Všímám si jí, ale domnívám se, že to souvisí s více ukazateli. Mezi nimi je to např. celosvětová nejistota. Důvod, proč lidé kupují zlato, je, jak my říkáme, ochrana proti meznímu riziku1. Poslední dva roky se lidé více strachují možných vyústění krize a chtějí se vlastněním zlata ochránit.“

RP: „Myslíte si, že zlato jsou peníze?“

BB: „Ne, je to drahý kov.“

RP: „I přesto, že bylo zlato používáno jako peníze více než 6 000 let, si myslíte, že najednou někdo zrušil tento ekonomický zákon?“

BB: „Tedy, je to aktivum (asset). Řekl byste, že pokladniční poukázky (treasury bills) jsou peníze? Já si myslím, že ani ony nejsou penězi, jsou to finanční aktiva.“

RP: „Proč centrální banky vlastní zlato, když to nejsou peníze? Proč vlastní diamanty?“

BB: „No, je to tradice, dlouhodobá tradice.“

RP: „Někteří lidé si stále myslí, že to jsou peníze.“

Zde rozhovor končí. Je to typická ukázko toho, jak vlivní činitelé požadují, aby bylo na zlato nahlíženo, ačkoliv sami dobře vědí, že zlato jsou peníze, tak chtějí, přesvědčit lidi o opaku, zatímco se snaží, v sejfech centrálních bank nakupit co nejvíce zlata (tabulka č. 1 – kolik procent z devízových rezerv zabírá zlato). Ron Paul si je jako jeden z mála celé situace, týkající se nekrytých peněz, dobře vědom. Již léta na ni upozorňuje a jeho vzrůstající popularita nejen v USA dokazuje, že zastává názory obyčejných lidí, kteří jsou zdrceni nejenom klesající kupní silou dolaru, ale také úlohou FEDu.


Tabulka č. 1 [9]
Neoddiskutovatelnou vlastností, kterou zlato a stříbro mají, je jejich celosvětová směnitelnost za jakoukoliv měnu. V minulosti se mnohokrát potvrdilo, že při hyperinflaci hraje zlato nezastupitelnou roli, protože se nedá natisknout. Např. v Zimbabwe museli lidé za jídlo platit ve zlatě, kvůli absolutnímu znehodnocení měny [10].

Jak to se zlatem a stříbrem vypadá?

Vraťme se teď, již konečně, ke skutečné podstatě tohoto článku. Proč jsou drahé kovy dobrá investice? Celá staletí byl cenový poměr mezi zlatem a stříbrem přibližně 15 : 1, jak je vidět na grafu č. 2, kde je poměr vyjádřen žlutou čarou. Modrou je označena cena stříbra. Graf zachycuje období od roku 1344 do 1998. Vztah mezi zlatem a stříbrem se začal silně vychylovat teprve ve 20. století, což bylo způsobeno zejména postupným rušením zlatých a stříbrných standardů. V grafu je vidět, že během třicátých a devadesátých let se poměr krátkou dobu pohyboval dokonce na hodnotách 100 : 1. Toto nadměrné nadhodnocení zlata oproti stříbru nemělo v dosavadních dějinách lidstva obdoby. Dnešní poměr (28. 3. 2012) je 51 : 1. Aby se docílilo alespoň z části historického poměru, tak musí jít zlato dolů, stříbro nahoru, anebo oba kovy nahoru, ale stříbro rychleji. Zda-li by šly oba kovy výrazně dolů, se mi zdá, v dnešní době stále převládající krize, velice nepravděpodobné.


Graf č. 2 [11]
Na grafech č. 3 a 4 je znázorněn vývoj cen zlata, stříbra a jejich poměr v rozmezí 1971-2009. Období 1979-80 bylo pro drahé kovy obzvláště příznivé, neboť jejich cena, během krátké chvíle, astronomicky vzrostla. Důvodů pro tento nárůst byla celá řada a všechny by stály za důkladné rozebrání. Patřily sem zejména tyto události: druhý ropný šok, revoluce v Iránu a následná Irácko-íránská válka[13, 14], invaze SSSR do Afghánistánu [15], cenová kontrola v USA [16], přetrvávající stagflace v rozvinutých ekonomikách a s tím spojená silná inflace tab. č. 2, světová recese na začátku roku 1980 [18] a nakonec spekulace s cenami stříbra, kterou vyvolali bratři Huntové [19].

Graf č. 3 [12]
Graf č. 4 [12]
Tabulka č. 2 [17] – inflace v USA, čísla v procentech
Stříbro vystřelilo z 6 $ na maximální hodnotu kolem 49 $ za 1 trojskou unci. Při použití inflační kalkulačky a dnešní kupní síly dolaru [20], mělo 6 $ v roce 1979 hodnotu 18,82 $ (2012), 49 $ je dnešních 153,66 $. Cena stříbra se zvýšila více než 8x. Pokles v ceně stříbra se zastavil až 25. února 1991 [21], kdy se cena pohybovala okolo 3,54 $ (2012 – 5,92 $). Trvalo dalších 12 let, než začalo opět výrazně cenově růst. Maximální hodnoty dosáhlo 28. dubna 2011 – 48,7 $ (2012 – 49,29 $). Byl to opět více než 8 násobný nárůst, ovšem s tím rozdílem, že maximální cena, na které se zatím býčí trh zastavil, byla cca třetinová oproti skutečné současné ceně, jež byla za stříbro v roce 1980 požadována.

Zlato vzrostlo z cca 200 $ (1979) na nejvyšší hodnotu 850 $ za 1 trojskou unci. V současných cenách by to byl nárůst z 627,17 $ na 2 665,48 $. Cena se zvýšila více než 4x. V následujících letech pak zlato velmi klesalo, až dosáhlo nejnižší hodnoty 20. července 1999 [22] – 252,8 $ (dnešních 345,46 $). Poté se dalo na pozvolný růst a maxima zatím dosáhlo 5. září 2011 – 1 896,5 $ (2012 – 1919,47 $). Cena se tentokrát navýšila 6x. Při porovnání cen 1980 a 2011 je znovu vidět, že původního vrcholu nebylo dosaženo.

28. 3. 2012 se zlato a stříbro obchodovalo za: AU 1 677,6 $; AG 32,5 $. Ačkoliv zažívají v posledních týdnech značné výkyvy (zvláště AU), tak je jejich potenciál pro růst stále značný.

Proč by měly ceny stoupat?

Ačkoliv se může řada obyčejných lidí domnívat, že AU a AG již stojí dost peněz, a proto se jim už nevyplatí, jakkoliv se o celou věc zajímat, tak se pokusím, nastínit hlavní změny, jimiž svět od roku 1980 prošel a které povedou k nárůstu cen.

Počet obyvatel na Zemi v roce 1980 – 4,5 mld. [23] v roce 2011 – 7 mld.

Zde by se dalo namítat, že velká část z tohoto přírůstku jsou chudí lidé, kteří nemají možnost kupovat drahé kovy. Nesmí se ovšem zapomínat na Čínu, Indii a další země, kde je kromě nemajetných i obrovsky vzrůstající střední třída a počet milionářů. Čína se v 80. letech stále teprve otevírala světu a zaváděla pomalu svůj státní kapitalismus. O indické ekonomice nemohla být v tomto období pomalu ani řeč. Hlavní rozvoj zažila až o dekádu později [24]. Číňané mají tradičně oblibu ve zlatě a chtějí do budoucna finančně zajistit své děti [25] a kromě toho, jejich centrální banka neustále navyšuje zásoby zlata.

Těžba

Těžba zlata činí ročně cca 2 500 tun = 80 mil. uncí. Graf č. 5 ukazuje, že se již léta produkci (modrá) nedaří uspokojovat poptávku (zelená), deficit (červená). Tento nesoulad je vyrovnáván přebytky z minulosti. Všeobecně se předpokládá, že naprostá většina zlata, která se zatím v historii vytěžila, se v nějaké formě uchovala dodnes (zlaté cihly, klenoty,…) a jen minimální množství se spotřebovalo nebo ztratilo. Zlato je používáno i v průmyslu, avšak vcelku nepatrně a i toto množství je z velké části recyklováno.

Graf č. 6 ukazuje, že stříbra bylo vytěženo v roce 2011 skoro 800 mil. uncí (černá) a poptávka (žlutá) též nebyla zcela uspokojena. Na jednu vytěženou unci zlata, připadá deset uncí stříbra. Je odhadováno [28], že množství stříbra v zemské kůře je přibližně 17,5x větší než množství zlata. Spotřeba stříbra je obrovská: deodoranty s molekulami AG, náplasti, baterie, mobilní telefony, počítače, satelity, elektronika, oblečení, solární panely, atd. V naprosté většině se stříbro nerecykluje z důvodu jeho malé ceny a velmi rychle ho ubývá.


Graf č. 5 [26]
Graf č. 6 [27]

Mark Cutifani v rozhovoru pro stanici CNBC uvádí, že současné náklady na těžbu zlata se pohybují okolo 600 $ pakliže se započítají ostatní náklady, tak to dělá téměř 1000 $ [29]. John Smith ze společnosti Silver Standard tvrdí, že důlní těžba stříbra vychází na 16,2 $, ale po přičtení dalších nutných nákladů je cena 24,55 $ [30]. Jiné důlní společnosti mají nižší náklady, ale záleží hlavně na daném ložisku. Stříbro se většinou nevyskytuje jako ryzí kov, ale jako sloučenina jiných využitelných kovů (nikl, měď, atd.), což je určitě podstatný důvod pro to, aby byla těžba rentabilnější a pro některé společnosti snadnější. Avšak vezmeme-li v úvahu, že je ho na zemi skutečně pouze cca 20x víc, tak by dnešní cena stříbra měla být zlatu přizpůsobena alespoň tímto poměrem. Faktem tedy zůstává to, že současná cena stříbra neodpovídá jeho vzácnosti v přírodě. Je otázkou času, jak dlouho dokáže těžba držet s poptávkou krok, když otevření nového dolu trvá několik let.

Obrovské dluhy

Podle časopisu The Economist se světový dluh pohybuje okolo 45 biliónů amerických dolarů (obrázek č. 1). Netřeba připomínat, že značný podíl z tohoto dluhu připadá na nejrozvinutější ekonomiky světa. Ačkoliv jsme světovými vůdci neustále ujišťováni o pominutí krize a o zdařilosti všelijakých záchranných balíčků, je otázkou, jak dlouho může ještě celý tento systém, založený na neustálém vytváření dluhů, fungovat.

Obrázek č. 1 [31] – světový dluh
Západní svět čelí neúprosnému stárnutí populace. Silné poválečné ročníky, které se nemalou měrou zasloužily o hospodářský růst, odcházejí do důchodu. Dožijí se naprosto jistě většího průměrného věku, než generace předchozí a státní penze budou s tímto vývojem jen obtížně držet krok. Hospodářský růst nebude ani zdaleka dosahovat růstu rozvíjejících se zemí, jmenujme např: neochotu snížit si životní standart, aby byla dosažena konkurenceschopnost; přílišná regulace; složitost právních, daňových systémů a zvyšující se všeobecný dohled státu nad vším možným. Dluhy jsou tak obrovské, že zde prakticky není možnost je jakkoliv splatit. Buď některé státy zbankrotují, nebo budou dluhy záměrně odmazány inflací. Jak tohoto cíle dosáhnout ukázal FED pomocí kvantitativního uvolňování peněz (Quantitative easing), kdy bylo do ekonomiky nalito obrovské množství peněz na záchranu bank. Ron Paul toto dlouhodobě kritizuje a poukazuje ve videu [7] mimo jiné na to, že se před několika lety změnil způsob vypočítávání indexu spotřebitelských cen a při použití této dřívější metody, se inflace v USA pohybuje již několik let na hranici 9 %.

Deriváty

Deriváty např. futures, kterými se dá spekulovat nad budoucí cenou drahých kovů, jsou velice nebezpečné, pokud jsou ovládány několika málo bankami. Bývalý obchodník s drahými kovy Andrew Maguire (Goldman Sachs) se v roce 2010 rozhodl odhalit manipulaci s deriváty, které se dopustily největší banky (HSBC, JP Morgan Chase, Goldman Sachs), jež dohromady kontrolují naprostou většinu tohoto trhu [32, 33]. Maguire informoval agenturu pro regulaci obchodu s futures a opcemi (Commodity Futures Trading Commission) o tom, jak bude přesně manipulace probíhat a měl pravdu. V následujících vyjádřeních uvedl: „JP Morgan jedná jako agent FEDu, snaží se, zastavit růst zlata a stříbra oproti dolaru. JP Morganu jsou potenciální ztráty kompenzovány FEDem.“[34] Kromě toho Jeff Christian, zakladatel firmy CPM Group, uvádí, že největší trh s drahými kovy, London Bullion Market Association, využívá finanční páku 100:1. Pouze jeden kontrakt ze sta je skutečně podložen fyzickým zlatem. V případě, že by každý majitel papírového dokladu o vlastnění zlata požádal o vybrání zlata z centrálních sejfů, celý systém by se rozložil a ceny kovů by vylétly do atmosférických výšin [34].

Svět se probouzí

Lidé se začínají o problematiku uchování si kupní síly zajímat stále více, jak ukazuje graf č. 7 – prodeje mincí American Eagle. Již čtvrtým rokem výrazně rostou prodeje jedno uncových stříbrných mincí. Podobný vývoj zaznamenávají i AG mince jiných států. Zlaté mince nedosahují tak skvělých výsledků, protože jsou pro většinu obyčejných lidí již příliš drahé, a proto se jim je nevyplatí tolik kupovat.

Graf č. 7 [35, 36]
Závěr

Jak se bude v budoucnu celá situace kolem drahých kovů a komodit vyvíjet není snadné odhadnout. V článku jsem se snažil shrnout fakta, která, dle nejenom mého názoru, ale i podle Petera Schiffa2 a dalších ekonomů, povedou k cenovým otřesům. Dluhová krize se zatím může zdát zažehnána, ale rozhodně ne vyřešena. Toto tvrzení od evropských politiků nejsem ochoten, při svém vzdělání, přijmout. Problém je neustále odsouván do budoucnosti, jak upozorňuje člen evropského parlamentu Nigel Farage. To, že se banky v ničem oproti minulé krizi nepoučily, uvádí i bývalý ředitel obchodů s deriváty Greg Smith (Goldman Sachs). [37]

Někdo se může zeptat: „K čemu mi to stříbro a zlato bude, když se tyto domněnky nevyplní?“ Na tuto otázku je vcelku jednoznačná odpověď: „K ničemu.“ Vždy zde ale bude možnost AG a AU odprodat i za cenu menší ztráty nebo je uchovávat jako rodinný majetek a čekat, až situace dozraje do správného okamžiku a teprve poté se ziskem prodat. Mince jsou naprosto úžasným dárkem a těžko tím někoho urazíte.

Ať již tedy bude skutečný vývoj jakýkoliv, tak věřím, že se ve svých tvrzeních příliš nemýlím. Dolar bude pravděpodobně postupně ztrácet svoje výsadní postavení devízové měny. Indie začíná s Iránem obchodovat ropu ve zlatě a připojit se hodlá i Čína. [38] Čína s Japonskem mezi sebou uzavřeli dohodu o nepoužívání dolaru v obchodním styku [39]. Tyto události postupně, mimo jiné, povedou k rostoucí ceně drahých kovů.

Dnešní situace na komoditním trhu je natolik příznivá, že to může být životní příležitost, jak zbohatnout. Kupříkladu přeci stačí koupit jednu, dvě AG mince, dokud je jejich cena ještě nízká a počkat třeba i pár let na budoucí výnosy, protože ty pak budou velice lukrativní i při tomto malém nákupu. Osobně věřím ve větší zhodnocení stříbra než zlata. Nakonec zde uvádím citát od Miltona Friedmana, který podtrhuje výjimečnost AG. „Hlavním peněžním kovem v historii nebylo zlato, ale stříbro.“[40]í krizi ještě před rokem 2008


Autor : Zdeněk Hloušek
Zdroj : http://proinvestory.cz



  



Žádné komentáře:

Okomentovat