15. 10. 2012

V Rusku se karta obrací!



  

Slovy Nikolaje Starikova (odkazy vedou na zdroje v ruštině):


Několik myšlenek nad řetězcem událostí

...

Pokračuje "očista" politického prostoru v Rusku. Od čeho? Od čeho i od koho současně. Od páté kolony jako celku, i od jejích nejvýraznějších představitelů. Poslanec Dumy Gennadij Gudkov byl zbaven poslaneckého mandátu a s ním i poslanecké imunity. Za pomoci které je tak výhodné pokoušet se vzít moc do svých rukou. Ale pro politický boj jsou nutné peníze. Bez nich se skutečného pokroku nedosáhne.

A nyní už jeden z hlavních "dodavatelů" peněz pro ruské "bojovníky za svobodu" - americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) v Rusku končí. Pochopitelně ne sama od sebe. Takové rozhodnutí ji pomohla přijmout ruská vláda. Jen v roce 2012 vynaložil tento fond na propagaci "svobody", to jest na boj s ruskou svrchovaností, okolo 126 milionů dolarů. Díra v rozpočtech revolucionářů je velmi citelná.

Což mimochodem opakuje situaci z počátku 20. století - kdy v letech 1905-1907 peníze ze zahraničí našim "revolucionářům" dávali. A když se situace změnila, prudce financování omezili. Důkazem tohoto je chronologie sjezdů revolucionářů, kteří pak "osvobodili" Rusko od jeho státnosti v roce 1917.



První sjezd - 1898, Minsk

Druhý sjezd - 1903, Brusel - Londýn

Třetí sjezd - 1905, Londýn

Čtvrtý sjezd - 1906, Stockholm

Pátý sjezd - 1907, Londýn

Jak vidíte, revolucionáři se sjížděli téměř výhradně v Londýně a dostatečně často. Po začátku revoluce - jednou ročně. Pátý sjezd proběhl v roce 1907. Kdy se odehrál následující, šestý?

Deset let po pátém sjezdu - v létě 1917 v Petrohradě.

Otázka, proč se bojovníci s prokletým carismem nesjížděli celých deset let, má prostou a banální odpověd: neměli peníze. Jednoduše jim omezili financování. Věc je v tom, že naši geopolitičtí "přátelé" jsou velmi pragmatičtí hoši. I dnes spolu uvidíme, velmi pravděpodobně, omezení financování opozice, která zklamala naděje do ní vkládané a nebyla schopna zamezit zvolení Putina prezidentem, nehledě na veškerou svou snahu. Proto TUTO opozici začnou rušit. A hledat novou. A financovat až tuto. A žírný potok peněz poteče jen tehdy, když k tomu vznikne geopolitická nutnost nebo vnitřní příležitost (pro svržení vlády v Rusku).

Pro se dnes Američané nijak zvlášť nevzpírají, když jsou z Ruska vykazovány jejich "fondy". A v Kremlu vědí, že Washington právě nyní nebude klást velký odpor a proto využívají tento moment "nejmenšího odporu".


A podívejte - 1,5 milionu euro bylo zabaveno u Xenie Sobčakové v květnu (Xenie Sobčaková - opoziční aktivistka, bylo u ní nalezeno 1.5 milionů euro nelegálních prostředků v trezoru, pozn.). Mínus pomoc plynoucí od amerických fondů - a už je na "Marši milionů" všeho všudy 10-15 tisíc lidí. Právě tolik je podle slov poslance Jevgenije Fedorova v Moskvě "grantožroutů".

A ještě na toto stojí za to obrátit pozornost: posílení postihů za porušení zákona o mítinzích a demonstracích dalo výhradně kladné plody. V květnu na OMON (spec. pořádková policie) házeli asfalt a kameny a pokoušeli se vyvolávat nepokoje - tehdy to "stálo" jen 500 rublů pokuty nebo 15 dní vazby. Potom vyšlo najevo, že nyní to bude stát 300 tisíc rublů nebo trestní řízení. Zatčení chuligánů z května, které Pátá kolona nazývá "politickými vězni", jasně ukázalo rozhodnost vlády takové činy tvrdě trestat.

Ve výsledku je na posledních akcích opozice relativní klid. Hle, co je schopna udělat s opozicí nepřítomnost peněz a přítomnost skutečného postihu.

Nastolení pořádku v rámci země pokračuje. Následující úder "vlivovým agentům" probíhá na informační úrovni.

"Rádio "Svoboda" končí působnost v Rusku na středních vlnách" informuje Interfax s odvoláním na ředitelku korporace "Rádio Svobodná Evropa" Jelenu Gluškovovou.


Zaměstnance, kteří jsou financování přímo CIA a americkou vládou, propouští. Proč? V tom, že "Svobodu" vedla svědomitá žurnalistka-lesbička Máša Gessenová, která si vyplácela 800 tisíc rublů měsíčně, to není.

 Je to proto, že v Rusku změnili pravidla pro udělování vysílacích licencí. Pokud máte "příliš velký podíl" zahraničního vlastnictví - pak na shledanou!

"Plánujeme k 10. října ukončit činnost na středních vlnách, protože máme zahraniční účast více než 48%, a proto nemáme právo dále vysílat v Rusku v tomto pásmu."



Nuže tak. A za pár dní další novinka:


"V pátek 21. září nižší komora ruského parlamentu jednohlasně podpořila změny, které podstatně rozšiřují koncepci protistátní činnosti takovým způsobem, že nyní se netýkají jen činnosti, podrývajících bezpečnost státu, ale i činnosti, namířených proti "ústavnímu systému, suverenitě, teritoriální a státní celostnosti".


Jedna z předložených úprav nyní dovoluje vznášet obvinění proti ruským občanům, kteří vykazují pomoc cizím státům nebo mezinárodním organizacím. Ve svém apelu k poslancům zástupce federální bezpečnostní služby prohlásil, že tento krok se stal nutným, protože zahraniční tajné služby aktivně využívají podobné organizace "v roli krytí, a i samostatně vedou výzvědnou činnost." Než zákon vstoupí v platnost, musí ještě projít dvěma čteními, načež ho podepíše prezident Vladimír Putin.


Pro pochopení zda v Rusku přijímají dobrý nebo špatný zákon, stačí sledovat reakce "ochránců lidských práv". Jakmile jej kritizují - je velmi dobrý.

"Lidskoprávní aktivisté nový zákon ihned podrobili ostré kritice. Ruští vůdci "nyní zvolili ideologický kurs - dokonce je to možno nazvat národní myšlenkou - hledání vnějších a vnitřních nepřátel", - prohlásil ve svém interview ochránce lidských práv Lev Ponomarev na kanále "Дождь TV". Ludmila Aleksejevová informovala reportéra Interfaxu, že se u ní objevil "pocit, jakoby vláda opět spouštěla železnou oponu".

Nechme stranou kanál Дождь TV, Lva Ponomareva i Ludmilu Aleksejevovou, oplakávají vnitřní "problémy" a podívejme se, co se děje v zahraničí.

Před více než dvěma roky jsem v článcích "Plynová pohroma" a "Plynová pohroma-2" napsal, že druhá kyrgyzská "revoluce" roku 2010, vedoucí ke smetení prezidenta Kurmanbeka Bakijeva byla organizována Čínou za podpory Ruska, a posléze vzniklý "plynový skandál" mezi Kremlem a Minskem nebyl ničím více než divadlem pro západní politiky, jehož cílem bylo zabránit USA získat v Kyrgyzstánu zpět ztracený vliv.

Cíl Ruska v celé této historii bylo odfiltrovat USA ze střední Asie a zavřít americkou drogovou cestu na své území, která šla z velké části právě přes (americkou) základnu Manas. To znamená, je třeba ji zavřít.

A nyní, minulý týden byl prezident Ruska v Kyrgyzstánu na státní návštěvě. Stačí si přečíst zprávy o této návštěvě a hned se vše vyjasní.

"Kyrgyzstán vidí svou budoucnost jen v partnertví s velkým Ruskem,- prohlásil ve čtvrtek prezident Almazbek Atambajev ohledně závěrů rozhovorů se svým ruským kolegou Vladimírem Putinem. "Rusko je náš hlavní strategický partner, váže nás s ním společná historie a společný osud. Bez Ruska nemáme budoucnost. Naše budoucnost leží v partnertví s velkým Ruskem" - prohlásil prezident kyrgyzského státu."

Jen slova politika, jen uvážlivost? Všimněte si - prezident Kyrgyzstánu chce vidět velké Rusko. Partnertsví právě s takovým Ruskem je budoucností jeho země. Ne s demokratickým, ne s tolerantním, ale s Velkým Ruskem.

Je složité nesouhlasit - buďto budeme silnými a jedinými, a to znamená Velkými svou silou a spravedlivostí, nebo nebude ani Kyrgyzstánu, ani Ruska.

Přejděme na další zprávy.

"Ministři obrany Ruska a Kyrgyzstánu podepsali dohodu o podmínkách pobývání vojenských základen Ruské Federace na teritorii republiky. Informuje o tom "24.kg". Jaké konkrétně podmínky byly agentura nespecifikovala. Ale podotýká, že podle přípravných rozhovorů se má za to, že nová dohoda prodlouží pobyt ruských vojenských základen o dalších 15 let, s možností prodloužení o dalších 5 let. RBK informuje, že podepsaná smlouva vstoupí v platnost v roce 2017 (kdy vyprší termín současné smlouvy)."

Naše armáda zůstane v Kyrgyzstánu dlouho. A armáda USA? Vladimír Putin projevil během návštěvy přímo zázračný cit pro diplomacii. Ani jednou se nezmínil o uzavření americké základny v Kyrgyzstánu. O uzavření základny Manas promluvila kyrgyzská strana, která prohlásila, že v roce 2014 musí "Yankees go home".

Všimněte si, co v reakci řekl prezident.

"Co se obecně týká existence zahraničních vojenských základen na území republiky, ať už ruských, amerických nebo jakýchkoli jiných, to je výhradně prerogativ Kyrgyzstánu jakožto suverénního státu".

To znamená - vše rozhoduje jen Kyrgyzstán. Putin přitom dodává: "Co se týká základny Manas, v případě odchodu americké armády můžeme pomoci naplnit letiště konkrétním ekonomickým smyslem. Vždyť Kyrgyzstán má zájem na tom, aby letiště pracovalo a přinášelo zisk."

Přeloženo - rozhodují sami, ale Rusko ihned pomůže, když se Kyrgyzové rozhodnou správně...

Američané mimochodem pochopili vše správně:

"Vedení ministerstva obrany USA předpokládá, že Kyrgyzská vláda vyplní dohodu o základně Manasu, mající platnost do poloviny roku 2014-, informovali v tiskové službě Pentagonu v odpovědi na prosbu o komentář probíhajícího setkání v Biškeku prezidentů Ruska a Kyrgyzstánu. Naše současná dohoda bude platit do července 2014 a prezident (Kyrgyzstánu) Almazbek Atambajev se zavázal ji v plnosti dodržet."

Znamená to, že otázka vystrnadění Američanů z Kyrgyzstánu je rozhodnuta? Ne. Je třeba pozorně sledovat, aby další instalace "kyrgyzského jara" nezměnila geopolitickou situaci v této republice.

Zato na druhém konci Asie se uzel politiky zamotává čím dál tím více. Japonsko bylo schopno za pár měsíců vykonat nemožné - "pohádat se", a velmi vážně, se všemi svými sousedy. Přičemž se všemi po stejné příčině: kvůli ostrovům.

Nejdříve vyvolalo Japonsko spor s Ruskem ohledně Kurilských ostrovů. Zde napětí narůstalo a dosáhlo vrcholu na sklonku jaderné havárie ve Fukušimě. Proč neexistuje žádný důvod dávat Japoncům Kurily se zde nyní rozepisovat nebudu. Odkážu zájemce na vystoupení Stalina v den zakončení druhé světové války - 2. září 1945. Josef Vissarionovič vše řekl vyčerpávajícím způsobem jasně a zřetelně.

Kdo by chtěl rozdávat Kurily, nechť se podívá na reakci dalších sousedů Japonska. V Číně jsou masové demonstrace a pogromy, ačkoliv řeč je o dvou malých (nesrovnatelných s Kurilami) kouscích země. Protože jde o princip. Japonce mají v Číně asi tak rádi, jako v Izraeli Němce. Základy této "lásky" mají tytéž kořeny. Během druhé světové války zavraždili Japonci v Číně více než 30 milionů lidí.

A s touto zemí se Japonsko "najednou" rozhodlo vyvolat spor? Přičemž Čína je bouřlivě rostoucí velmoc a Japonsko má ústavou zakázáno mít armádu. Jsou tam "síly domobrany". Co myslíte, potřebuje dnes Japonsko bojovat s Čínou o dvě skály v oceánu?

Ale nejen s Ruskem a Čínou Tokio zhoršilo vztahy. Celkem nedávno - v srpnu 2012 Japonsko dokonce vyhostilo diplomata .... Jižní koreje. Příčina je opět stejná - sporné ostrovy. Věc je v tom, že po rusko-japonské válce let 1904-1905 Japonsko obsadilo Koreu a připojilo ji k sobě. Svátek osvobození od Japonců v Koreji slaví 15. srpna. V tento den se v roce 1945 Korea stala opět zemí a nikoliv protektorátem. To znamená, Korea byla okupována zhruba 40 let. Co myslíte, jak moc mají v Jižní koreji rádi Japonce? A o Severní koreji už raději vůbec nemluvím.

Naskýtá se otázka - kdo by při zdravém rozumu vyvolával spory se všemi svými sousedy, kteří ho ani tak nemají nijak v lásce?

Správnou odpověď našla dokonce "Nězavisimaja gazeta":

 "Teritoriální konflikty se vyostřují. Tokio hrozí podat žalobu na Soul u mezinárodního soudu a prohlašuje, že je připraveno bránit zemi před loďmi Číny. Podle mínění expertů, v základech pozice Japonska leží nevůle smířit se výsledky Druhé světové války. V této situaci se Rusko i Korea ocitly na téže straně barikády. A Japonsko se spoléhá na USA".

Právě proto Japonci vyvolávají se všemi spory, protože je o to žádájí USA. Slibujíce přitom podporu a patronaci. Washington potřebuje napětí, potřebuje válku a chaos. Všude. Čím více, tím lépe.

Proto se není třeba divit, že film dráždící muslimy "Nevinnost muslimů" se vysílá na jednom z egyptských TV kanálů, který vlastní Saudové. A ve Francii jsou připraveni publikovat karikatury proroka a následující den je tisknou velkým nákladem, to jest "chrání svobodu slova", ale přitom zakazují demonstrace, to jest omezují "svobodu shromažďování".

Co je důležitější: karikatura nebo klid uvnitř země? Odpověď je očividná. Pokud je vašim cílem vzkvétání země. A pokud je vaším cílem plnit příkazy těch, kdo potřebují chaos a výhledově válku?

Odpověď je rovněž očividná.

                                                                          * * *

Další významná událost, ke které došlo, je občanská iniciativa pro přejmenování Volgogradu zpět na Stalingrad - která vznikla zásluhou nikoho jiného než téhož Nikolaje Starikova, strany Nové Veliké Rusko a Svazu odborů Ruské federace. Zde je jeho otevřený dopis prezidentu Putinovi:

Vážený Vladimíre Vladimíroviči!

Občanská organizace Profesní svaz občanů Ruska se k vám obrací s prosbou přejmenovat prezidentským příkazem město Volgograd na Stalingrad na počest 70. výročí Stalingradské bitvy.
Bitva, která ve městě na Volze před 70. lety skončila naším vítězstvím, má zásadní význam jak pro naši zemi a náš národ, tak i pro všechny národy světa.
Vojenská mašina hitlerizmu byla zlomena. Sovětský národ, věřící vždy ve vítězství, byl schopen uvidět plody své víry, své práce, své odvahy a hrdinství.

Všechny národy světa mohly pokračovat se svém nezávislém rozvoji a získaly naději na dlouhý mír. Dnešní hranice, dnešní civilizace, dnešní národy mají kořeny právě u Stalingradu a velké bitvy, vyhrané naším národem u stěn tohoto města.

Vrácení Stalingradu jeho jména, pokrytého slávou velikého vítězství, obnoví historickou spravedlonost ve vztahu k našemu národu. Poslouží k upevnění pozice ruska na vnější aréně. Stane se signálem všemu světu, že jsme dnes hodni svých předků a nedovolíme více nikomu pokoušet se připravit nás o naši, tak těžce vydobytou, nezávislost.

S úctou,
jménem Centrální komise Profesního svazu občanů Ruska

Nikolaj Starikov



Proč je to tak důležité? Protože přejmenování Stalingradu na Volgograd bylo vítěstvím degenerátů na slušnými lidmi. Nejde ani tak o výsledek, ale o samotný proces, o to, že započal. Je to symbol obrození. Pokud se to nepodaří nyní, podaří se to za půl roku, za rok, za dva. Je to symbol obnovení historické spravedlnosti, počátku procesu rozmetání kopy lží, které byly v Rusku na toto období a na osobu Stalina navršeny.

Kdo jste četli knihy Alekseje Menjajlova, budete zřejmě přesně vědět, co mám na mysli. Dodnes se pečlivě tají, že Caricyn byl přejmenován na Stalingrad v roce 1924 aktivitou samotných občanů města, nikoliv nějakým "příkazem seshora". Bylo tehdy uspořádáno referendum, ve kterém se drtivá většina obyvatel města vyslovila pro přejmenování. Stalin tehdy nebyl zdaleka prvním v mocenské hierarchii, a pokud by se lidé ze Caricynu chtěli zavděčit "věrchušce", přejmenovali by své město na Kameněv-grad nebo na Zinovjev-grad. Ale oni ho přejmenovali právě na Stalingrad, měli tedy jinou motivaci - a museli ji mít poměrně silnou, protože tehdy se akt přejmenování města na počest tehdy nepříliš významného Stalina (nikdo nemohl tušit, kdo v mocenském boji zvítězí) rovnal aktu občanského vzdoru.

Je náhoda, že lidé Caricynu přejmenovali ze svého rozhodnutí své město na Stalingrad, a že právě u stěn tohoto města byla o 18 let později vybojována rozhodující bitva druhé světové války? Nikoliv. A je náhoda, že hnutí za navrácení jména tomuto městu, pod kterým vešlo do dějin, vzniká právě nyní, na sklonku roku 2012? Opět nikoliv. Stejně jako není náhoda, že právě nyní se dějí události a začínají procesy, zmíněné v článku výše...

Zdroj : http://leva-net.webnode.cz




  

Žádné komentáře:

Okomentovat