6. 11. 2012

Očekává se v blízké budoucnosti masové navrácení zlata?

Jakmile se francouzský prezident Charles de Gaulle dozvěděl, že francouzské zlato drží americký Federální rezervní systém, řekl : "Po tomto asi nebudu moct klidně spát." V roce 1965 přikázal francouzským lodím, aby převezly přes Atlantik zlato v hodnotě 150 milionů dolarů z Federálního rezervního systému v New Yorku zpátky do Banque de France v Paříži.



  
Tohle byl moudrý tah ze strany de Gaulla.

De Gaulle věděl, že to, co Spojené státy provádí, se nedá nazvat jinak než mezinárodní podvod. USA slíbilo, že držitelé dolarů je budou moci kdykoliv vyměnit za zlato podle oficiální sazby 35 dolarů za unci. Ale jak je tomu v případě těch, kdo vystavuje nezajištěné šeky? Brzy se ujasnilo, že USA tisknou více dolarů než jsou schopni vyměňovat podle výše uvedené sazby.

De Gaulle byl první. Brzy si však další země uvědomily stejnou jednoduchou pravdu a začaly požadovat jejich zlato výměnou za dolary.

Následoval příliv žádostí o navrácení zlata ...

Jednoho dne v březnu 1971, kvůli mechanismu výměny bylo odebráno 400 tun zlata, které nakonec vedly k rozpuštění zlatého fondu v Londýně. V srpnu prezident Nixon uzavřel "zlaté okno" úplně, což ve skutečnosti znamenalo konec dřívějších slibů Spojených států o směnitelnosti dolaru.

Německo vyžaduje možnost účetnictví

Německo, jako např. i Francie, má trpkou zkušenost s hyperinflací nezajištěných papírových peněz. Nyní začínáme chápat význam jednotlivých kroků, které Německo podniká, co se týče zlata uloženého v trezorech světových centrálních bank.

V jedné zprávě se "Daily Telegraph" zmiňuje o žádosti zaslané Německem Paříži a New Yorku ohledně německého zlata uloženého v Londýně :

Účetní dvůr z Německa učinil zprávu, která uvádí, že fyzická úschovnost zlata se nikdy nekontrolovala a proto vydal rozkaz Bundes bance zajistit přístup ke zlatu.

Německo požádalo o vrácení 150 tun zlata v průběhu příštích tří let za účelem ověření kvality a hmotnosti ingotů. Je známo, že ve Frankfurtu neexistuje žádná registrace očíslovaných zlatých ingotů.

Zpráva rovněž uvádí, že v letech 2000 a 2001, Bundesbank snížila své vklady v Londýně z 1 440  do 500 t zlata, údajně kvůli velmi vysokým nákladům na skladování. Kov byl poslán do Frankfurtu vzdušnou cestou.

Možná, že kontrola potvrdí úschovnost celého německého zlata, které je uloženo v zahraničních centrálních bankách. Možná bude francouzské zlato v rukách Federálního rezervního systému taky celé a v pořádku. Ale situace, v níž se nyní nacházíme, vyžaduje zvláštní kontrolu.

Co centrální banky udělaly se zlatem?

Ve výše uvedené publikaci "Telegraph" říká, že německé kroky jsou vyvolané požadavky, které předložila iniciativa skupiny občanů kampaně "Vraťte zpátky naše zlato" a jejich američtí spojenci z antimonopolního výboru pro zlato, kteří jsou toho názoru, že oficiálním údajům nelze věřit. Argumentují, že centrální banky propůjčily nebo prodaly na určitou dobu podstatnou část jejich zlata.

Je-li na místě všechno zlato je otázka účetnictví. Vlastnická práva musí najít odpovědi po dobu kontroly. Nicméně je tu další vážný problém s pravostí ingotů, které jsou uloženy v centrálních bankách a jiným úložištích.

Ti, kteří se ukázali po 15. srpnu 1971 v naději, že vymění americké dolary za zlato, přišli pozdě. De Gaulle cítil, že americká měnová manipulace je podfuk, ještě předtím, než Nixon oznámil odmítnutí zlatého slibu Ameriky. V současné situaci Německo podniká kroky jakoby cítilo nebezpečí.

Dnes můžete vidět hodně alarmujících signálů, které ukazují křehkost měnového systému a skutečnost, že dny papírových dolarů jsou sečteny. V takové situaci je dobré se ujistit alespoň v bezpečí zlata vlastněným lidmi.


Zdroj : http://mixednews.ru
  

Žádné komentáře:

Okomentovat