18. 4. 2013

Bezkontaktní a síťové války

V posledních letech jsme svědky rychle se měnícího fenoménu války. Války, na které jsme zvyklí, změnily svou tvář, jednání a logiku. Kromě standardních konfliktů se často mluví o kybernetických útocích, teroristických útocích, etnickém separatismu, finančních a obchodních blokádách, aktech občanské neposlušnosti a propagandě v médiích. Pokusy o zařazení všech těchto procesů vedou ke vzniku nové terminologie: od hybridního a asymetrického válčení až po „network-centric“ operace a válčení mimo podmínky války - takovou definici doplňují nové vojenské doktríny různých zemí.




  

Zrození bezkontaktních válek


Největšího úspěchu v bezkontaktní válce v uplynulých letech bylo dosaženo během kampaně „Pouštní bouře“ v roce 1991. Byl tam trojnásobný účinek. Na taktické úrovni se vojáci vyhnuli přímé účasti v bojových akcích (kromě leteckých pilotů, kteří udeřili na objekty Saddáma Husajna), což bylo samozřejmě na ruku politikům, kteří za válkou stáli. Za druhé, poprvé se vojenské operace ukazovaly v přímém přenosu : takhle se na CNN ukazovala světu vojenská síla Spojených států a zdokonalovala se technologie manipulace s informacemi v režimu on-line. Právě první invaze do Iráku vedla ke vzniku takové definice, jako je „televizní válka“. A za třetí, taky poprvé byly použity přesné zbraně - tzv. chytré bomby a rakety, použita družicová navigace (poprvé pro podporu ozbrojených sil byla použita technologie GPS), která otevřela nové příležitosti pro americký vojensko-průmyslový komplex.

Po vítězství američtí stratégové a vojáci zahájili v odborném tisku a vědeckých kruzích širokou diskusi o začátku nové éry války. Po dalším zapojení americké armády v konfliktech v Jugoslávii, Somálsku a dalších zemích došli k závěru, že musí podniknout důkladnou reformu ozbrojených sil, aby dosáhli organizačního a technického skoku, a tím dosáhli převahy nad svými potenciálními soutěžiteli.

Architektem letecké operace pod názvem „Instant Lightning“, která byla hlavní složkou „Pouštní bouře“, byl americký letecký plukovník John Warden. Vyvinul systematický přístup k boji, který nazval „operace založená na efektech“, která se později stala jedním ze základních kamenů strategie „network-centric“ válek. Koncept plukovníka byl založen na unikátním modelu moderního státu-národa, což je struktura pěti soustředných kruhů. Centrální kruh představuje národní vůdce, je nejdůležitějším prvkem z vojenského hlediska a je chráněn a obklopen čtyřmi dalšími. Druhý kruh je výroba, včetně různých továren, elektráren, ropných rafinerií, atd., které jsou během bojů pro národní moc životně důležité. Veřejná infrastruktura – silnice, dálnice, železnice, elektrické vedení je třetím kruhem. Čtvrtým kruhem je počet obyvatel. A posledním, pátým, vnějším kruhem jsou ozbrojené síly. Bylo možné se vyhnout srážce s vnějším kruhem a pomocí nových technologií „Stealth“, systému přesné naváděné munice a nočního vidění okamžitě zaútočit na vnitřní kruh. Tohle se nazývá válkou „zevnitř ven“.

Později Warden pokračoval ve vývoji své teorie pěti kruhů, která byla zveřejněna ve zvláštním vydání amerického letectva pod názvem „Nepřítel jako systém“. Na základě srovnání a historických příkladů, vytvořil přesvědčivý a logický koncept, kde kromě kruhové struktury byl použit výraz „strategické ochrnutí“. „Naších cílů  na strategické úrovni dosáhneme tím, že způsobíme změnu v jedné nebo více částech fyzického systému nepřítele, takže se bude muset přizpůsobit naším cílům, a my mu fyzicky nedovolíme jednat proti nám. Nazveme to „strategickým ochrnutím“, poznamenal autor. Takže je třeba propočítat na čem stojí systém nepřítele a provést přesné údery. Každý stát má svá vlastní jedinečná zranitelná místa, takže na pečlivém a precizním výběru bude záviset úspěch operace. Není nutné jít hned do války a mobilizovat. Můžeme použít rozpory státu s jeho sousedy nebo vytvořit hospodářskou blokádu (jako v případě Kuby a Íránu), vyvolat hluk v OSN a mezinárodních organizacích, pustit kachnu do masmédií, která vytvoří odpovídající atmosféru ve společnosti (jak tomu bylo v případě Jugoslávie, 1999). A v dalším případě vyzývat k ochraně lidských práv nebo využít hackery -vlastence pro potrestání neústupné vlády dotyčné země.


Nepřímé akce


Generál David Deptula rozšířil Wordenové názory na operace nového typu od jejich použití výhradně v americké armádě do všech národních úrovní, včetně diplomatického, informačního a ekonomického. A co je nejdůležitější, volal po důrazu na pochopení nepřítele jako systému, a věřil, že nevojenské akce jsou nedílnou součástí nové teorie konfliktu. Není náhodou, že Američane vytvořili speciální skupiny v Iráku a Afghánistánu, které zahrnovaly sociology, antropology, lingvisty a další specialisty. Skupina „Human Terrain“ komunikovala s místní komunitou, vytvářela příznivou image okupačních sil a cílevědomě se zabývala proniknutím do vědomí nepřítele, a posílala zprávy do centra správy, kde se podrobně popisují zvyky, chování, hierarchická struktura, silné a slabé stránky určité etnické nebo náboženské skupiny. Staré dogma boje o srdce a duši se ve 21. století ukázalo jako účinné.

Nutno zmínit, že novému konceptu války předcházelo několik důležitých závěrů a poučení z předchozích konfliktů. Jako první o potřebě vyhnout se kontaktu s nepřítelem v moderní éře mluvil důstojník britské armády, Liddell Hart, ve své „strategii nepřímých akcí“. Hrůzy druhé světové války, doktrína totální války a strategie vyčerpání přinesla výsledky. USA a Británie, které daly důraz na letectvo, si uvědomily výhody převahy ve vzduchu. Tohle bylo začátkem transformace moci námořní síly do moci ve vzduchu, a stalo se tak základem vojenské geostrategie anglosasů. Projekt „Star Wars“, který se aktivně propagoval za Ronalda Reagana, je logickým rozšířením myšlenky Spojených států o dosažení úplné dominance. Nicméně soudě podle díla George Friedmana ze Stratforu, vojenské vesmírné platformy jsou budoucností, a budou možné díky společnému úsilí amerického vojenského průmyslového komplexu a Pentagonu.


Technika „network-centric“ války


Nyní konkrétně o tom, jak vést bitvu podle nové koncepce války. V roce 1996, admirál William Owens publikoval článek s názvem „Vznik systému systémů v USA“, v němž poukázal na to, jak by měly být vedeny nové bitvy. „Spojení rostoucích schopností neustále shromažďovat údaje za každého počasí v reálném čase s rostoucí schopností zpracovávat a chápat tyto rozsáhlé údaje vytváří převahu na bojišti“, napsal. „Díky novým technologiím můžeme automaticky identifikovat cíle a získávat informace o operačních plánech nepřítele.“

Jiný autor, který ovlivnil transformaci amerických ozbrojených sil, viceadmirál Arthur Sebrovski, který spolu s vojenským analytikem společného štábu Johnem Garstka v roce 1998 publikoval článek s názvem „Network-centric válka: její původ a budoucnost“. Práce měla velký efekt ve vojenských a akademických kruzích v USA. Jelikož třetí období globalizace a přechod od průmyslového k informačnímu věku postihuje zejména rozvojové země, jak poznamenávají autoři, je právě informace neúčinnější zbraní. Jelikož převládajícím typem lidského chování v informačním věku je chování v síti, „network-centric“ válka se perfektně hodí. Podle doktríny Pentagonu je jádro takové války na křižovatce sociální, fyzické, informační a kognitivní oblasti. Jestliže jsou tyto údaje vázány na konkrétní infrastrukturu, pak je kognitivní sféra nejméně materiální ze všech čtyř oblastí, protože je v lidské mysli. Tohle je spojeno s výcvikem, zkušenostmi, veřejným míněním, přesvědčením, hodnotami a porozuměním situace. Ale co je nejdůležitější, kognitivní sféra je právě ta oblast, kde se přijímají rozhodnutí, a je přímo spojena s intelektuálními možnostmi. Jak říkal Sebrovski, všechna vítězství a porážky probíhají nejprve v našem mozku ...

Dr. David Alberts, který pracuje pro obranný průmysl USA a zkoumá fenomén síťových válek, je solidární se svými kolegy. Podle něj, cílem síťové války je lidská mysl.

Válka budoucnosti, jak napsal Alberts (tj. to, co se děje nyní), se skládá ze tří hlavních typů akcí. Za prvé, je to zlepšování tradiční bitvy. Za druhé, je to evoluce toho, co bylo nazýváno netradičními misemi, tj. poměrně různorodý soubor činností, včetně humanitární pomoci, zvláštních operací a konfliktů nízké intenzity, mírových operací a akcí zaměřených na prevenci proti šíření zbraní. A za třetí, je to zrod unikátní války pro informační věk.

Národní státy nebo kombinace národních států nejsou jedinými možnými hráči v těchto konfliktech. Nestátní subjekty (včetně politických, etnických a náboženských skupin, organizovaného zločinu, mezinárodních a nadnárodních organizací a dokonce i jednotlivců, vybavených informačními technologiemi) jsou schopny organizovat informační útoky a budovat informační strategii pro dosažení požadovaných cílů.

To se provádí takto. V dokonalé formě aktéři síťové války jsou malou sítí různých typů sdružení, připomínajících buňky. Jsou rozptýlené, ale jsou vzájemně propojené. Síť musí být amorfní - bez srdce a hlavy, i když ne všechny uzly v síti musí být vzájemně rovnocenné. Nejlepší bojovou taktikou v doslovném i přeneseném slova smyslu je rojení. Jako roj včel, skupina lidí, které spojuje společná myšlenka, koordinovaně začnou útočit na cíl, ať už stát nebo nadnárodní korporaci. Lepší cíl, co se týče síly a potenciálu, než jeho protivnici je však nucen reagovat na každý malý útok a v případě, že útočníci mají určitou techniku ​​a zkušenosti v oblasti konfliktu, pak je výsledek téměř předem rozhodnut. Jinými slovy, proti jednomu Goliášovi nebojuje jeden, ale mnoho Davidů.

Sféra kyberprostoru je velmi zajímavá a přínosná pro ofenzivní účely, protože digitální válka má v podstatě vlastnosti podobné těm, o které se snaží vojenští plánovači. Mezi ně patří nízké náklady, přesnost vlivu, mazanost a další, tj. kterých je nemožné dosáhnout v reálném světě.


Síťová válka v Sýrii



Pozoruhodným příkladem síťové války je situace v Sýrii. Kromě „network-centric“ taktiky, kterou používají teroristé (průnik v malých skupinách, organizace teroristických útoků a sabotáží v různých průmyslových objektech), se koordinace provádí pomocí komunikačních přístrojů obdržených ze Západu. Taktické „network-centric“ rozhlasové stanice byly již před dlouhou dobou přijaty do služby v americké armádě, a nyní američtí instruktoři učí militanty působit v reálném čase a přijímat informace o poloze a dislokaci soupeře s pomocí síťových senzorů a čidel. Jelikož syrská armáda nemá zkušenosti z protiteroristických operací a z odporu síťové aktivity proti militantům, musí tak používat stejnou taktiku, která byla použita v Grozném během čečenského konfliktu - používat těžkou techniku a často stahovat civilisty na místa, kde se údajně nachází militanti a pálit je.

V mnoha případech se ukazuje, že přímý bojový kontakt s nepřítelem neexistuje. Teroristické útoky se střídají s opětovnou palbou vládních vojáků. Pak se to všechno znova opakuje. V důsledku toho, hlavními oběťmi tohoto konfliktu jsou civilisté. Ale občanská stránka syrské války je také plně zapojena, dokonce i na mezinárodní úrovni. Nespočet prozápadních nevládních organizací se sídlem od Istanbulu a Dauhy až po Londýn a Washington utvářejí veřejné mínění ne ve prospěch Assadovy vlády. Aktivně se využívá i etnicko-náboženský faktor. Kromě radikálního islámu, jehož členové v roli wahhabitů a „Al – Káidy“ útočí na křesťany, jsou prováděny manipulace s různými etnickými skupinami - od Čečenců z Kavkazu až po Kurdy a Armény. Velmi ilustrativním případem jsou v Sýrii Turkmeny, o které se ještě před začátkem konfliktu začalo starat Turecko. Teď tam fungují tři aktivní organizace – „Syrský turkmenský blok“, „Syrské demokratické turkmenské hnutí“ a „Syrská Turkmenská platforma“, přitom pro poslední byla oficiálně slíbena podpora ze strany turecké vlády.

A samozřejmě, důležitou součástí této války jsou sociální sítě, kde ozbrojená a mírnější opozice šíří své výzvy a dezinformace.


Drony a bojoví roboti


Jak již bylo zmíněno, „network-centric“ válka je založena na nadřazenosti v oblasti logistiky a adekvátní zpětné vazbě. Ale kromě kanálu spojení, databází a jejich zpracování, je jeden prvek nejúčinnější a využívá se po mnoho let. Jsou to bezpilotní letouny (neboli drony), jejichž použití vede k mnoha úmrtím a následným mezinárodním skandálům.

První známý případ použití bezpilotního letounu jako stíhačky se konal v listopadu 2001, kdy s pomocí dronu „Predator“ byl zabit jeden z vojenských velitelů „Al-Káidy“ v Afghánistánu, Mohammed Atef. Nápad vytvořit bezpilotní letouny pro jejich použití proti konkrétním lidem nebo skupinám se objevil v roce 2000, kdy se Pentagon rozhodl dát protitankovou zbraň „Hellere“ na průzkumný dron „Predator“.

Je příznačné, že senátor Lindsey Graham, ve svém projevu v únoru 2013 uvedl, že počet zabitých osob americkými drony je 4 700, což je asi o tisíc lidí více než ve zprávě Rady pro zahraniční vztahy, věnující se dronům, která vyšla o měsíc dříve. Podle odborníků má americký kongres silnou lobby, která protlačuje všechny možné druhy programů dronů, tj. formálně nutí federální vládu kupovat je pro různé účely, i když to není potřeba.

Proto americká vláda oficiálně prohlásila, že v budoucnu plánuje rozsáhlé využití bezpilotních letounů pro řadu vojenských úkolů a považuje program dronů za jeden ze základních kamenů revoluční transformace pro budoucí války. Lobbisté dronů říkají, že drony jsou výhodné, jelikož během misí nejsou ztráty mezi vojáky. Na druhou stranu, využívání těchto systémů vede k porušení územní svrchovanosti, nedostatku transparentnosti a odpovědnosti, a dále oslabuje politická omezení spojená s válkou. Podle prezidenta americké nadace „Nuclear Age Peace“, Richarda Falka, muže dojít k neregulovanému rozporu ve zbraních ve veřejném i soukromém sektoru, s pravděpodobnou strategickou rolí, která povede k oslabení tradičních mezinárodních omezujících zákonů o vedení války a veřejného pořádku, nebo vznikne nový režim nešíření bezpilotních letounů, který umožní všem státům vlastnit a používat bezpilotní špionážní letadla na suverénním prostoru, avšak některé země budou selektivně aplikovat bezpilotní letouny k útokům na cíle do té doby, dokud nebude dohodnutý určitý soubor pravidel.

Je pravda, že byly i případy „hackování“ dronu. V Iráku se povstalcům podařilo zachytit radiové signály z bezpilotních letounů a nasměrovat je k falešným cílům, a například Íráncům se podařilo přistát s americkým průzkumným bezpilotním letounem bez poškození a zkoumat ho. Na druhé straně, jsou drony neustále zdokonalovány. Existují letouny o velikost hmyzu, existují podvodní a pozemní roboti, schopní vykonávat různé úkoly - od střelby a doručování nákladu až po průzkum objektů a území. V Afghánistánu a Iráku jsou široce používáni pozemní roboti „Unmanned Ground Vehicles“ (UGV), jak pro detekci min a bomb, a stejně tak pro boj, například „3 SWORDS“ (Special Weapons Observation Remote Direct-Action System) je vybaven kulometem M249. „Future Combat Systems Program“ byl zahájen ve Spojených státech v roce 2003, ale v roce 2009 byl zmražen z důvodu nedostatku finančních prostředků. Nicméně rozpočet na výrobu bojových robotů ve Spojených státech se roku od roku zvyšuje, což odpovídá anglosaské logice letectva. Každý bezpilotní letoun má vlastní konkrétní funkce: některé jsou vytvořeny exkluzivně pro sledování určitého území a předávání informací (např. sondy, balony), jiné jsou více mobilní a schopné manévrování ve vzduchu. Patří mezi ně relativně malý dron „Raven“, ale i velké přístroje jako „Global Hawk“, z nichž jeden dohlíží na jaderný program Severní Koreje, a „Predátor“ a „Reaper“ jsou bojové drony - stíhačky schopné nést rakety a bomby.

Ačkoli tradiční bojové umění se začalo zhoršovat v době první světové války, jak s politováním konstatoval německý filozof Ernst Junger, válka je neměnnou součástí lidské civilizace. Moderní technologie nahradí lidi v jejich konfliktech a ochraně zájmů. Ale je sotva možné, že obě strany budou posílat na bojiště proti sobě pouze roboty a poté na základě výsledků bitvy podepisovat smlouvu o kapitulaci, tohle je úděl společností, ne technologie. A nové vojenské pomůcky a vynálezy budou použity výhradně pro dobytí nebo zničení živé síly. Alespoň v tomto ohledu na to spoléhají v průmyslově vyspělých zemích, i když se jejich představitelé skrývají za rouškou demokracie a lidských hodnot.



Zdroj : http://www.geopolitika.ru


  

Žádné komentáře:

Okomentovat