2. 4. 2013

Děsivá zima v Libyi

Pokrytectví a ropná chamtivost Západu v Libyi má velice špatné důsledky a „arabské jaro“ v zemi se mění na „děsivou zimu“, pro kterou jsou typické ozbrojené gangy, ekonomický kolaps, škrty v sociálních službách ze strany neschopné vlády a rostoucí politická moc radikálních islamistů.




  

Pokud si Libyjci myslí, že je to lepší než žít pod autoritářským vůdcem a podivínem Muammarem Kaddáfím, ať si samozřejmě rozhodnou sami. Představě o tom, že zbavit se Kaddáfího přinese do této zemi bohaté na ropu liberální demokracii, západní mocnosti vlastně nikdy nevěřily, včetně Kanady, která přispěla k jeho smrti. Nikdy se nedozvíme, zda by se podařilo občanské válce v této zemi bez zásahu Západu na straně vzbouřenců svrhnout Kaddáfího. Je to nepravděpodobné. Kaddáfí by také byl ještě naživu, kdyby nebylo zprávy západní rozvědky, poskytnuté rebelům, o jeho pokusu o útěk.

Západní mocnosti si byly vědomy rizika a přitom do toho šly. Určitě mají plné ruce práce s výpočty - analýzou nákladů a přínosů spojených se změnou režimu a jeho groteskním bumerangovým efektem. Tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonová řekla o brutální a rychlé popravě Kaddáfího: „Přišli jsme, viděli jsme, zemřel.“ Pak se zasmála. Byl to odporný pohled (možná, že se snažila překonat jinou ministryni zahraničí, Madeleine Albrightovou, která na otázkou, zda půl milionu mrtvých iráckých dětí byla příliš vysoká cena za sankce proti Iráku, řekla: „Myslíme si, že to stálo za to.“

USA už teď nejsou tak optimističtí ohledně výsledků jejich pochybné války s „bezletovou zónou“ proti libyjskému režimu. A když už mluvíme o špatné karmě, Clintonová se již tak nesměje, protože její politická kariéra byla hrozně poznamenána následnou vraždou amerického velvyslance, jejímu srdci drahými bojovníky za svobodu. Byla zodpovědná za bezpečnost na americkém velvyslanectví, a tato odpovědnost na ni bude viset celý zbytek její kariéry, včetně její kandidatury za demokratickou stranu v prezidentských volbách.

Těžko říct, jestli je základem západní domýšlivosti úmyslná nevědomost nebo arogance, ale vlády, které se podílely na změně režimu, včetně naší vlastní, si musí být vědomy nevyhnutelného výsledku svého jednání. Jedovatou pilulkou takových režimů, jako je režim Kaddáfího nebo egyptského Husního Mubaraka, je to, že zánik diktátora způsobí obrovské mocenské vakuum, které se rychle naplňuje. Demokracie, a vše, co je s tím spojeno, například tolerance, lidská práva, občanské svobody, právní stát a pluralita nevzniknou náhle jen proto, že se konaly volby, i kdyby byly „spravedlivé“. Demokracie roste z desetiletí zdravých organizací občanské společnosti, jehož prostřednictvím prakticky všichni občané v různé míře absorbují hodnoty a postoje, které jsou nezbytné pro fungování demokracie.

Žádná ze zemí „arabského jara“ neměla rozmanitost silných skupin občanské společnosti do jejich povstání, jelikož tyto organizace ohrožovaly režim, a tak byly nemilosrdně potlačovány. Výsledkem v Egyptě bylo to, že sekulární síly, odpovědné za svržení Mubaraka se nemohly shodnout na jediném kandidátovi a porazit islamisty a jejich náboženskou politiku.

Pokud je egyptské jaro velkým zklamáním, libyjské je katastrofou.

Geoffrey York z G&M říká:

„Ansar al-Šaría“ (údajně spojena s Al-Káidou), islamistická milice, mnohými obviněna v tom, že je zodpovědná za smrtící útok na americké velvyslanectví, „... teď ovládla klíčový západní vjezd do druhého největšího města Libye - Benghází, včetně dálnice do hlavního města Tripolisu“. „Ansar al-Šaría“,  spolu s dalšími třemi milicemi si rozdělily Benghází. Nová vláda je natolik neschopná a má tak slabou morální autoritu, že ve skutečnosti podepsala dohodu o „spolupráci“ s „Ansar al-Šaría“, aby mohla dostávat vězně, kteří byli zatčeni na jejich kontrolních stanovištích. Kolaps policie a armády bývalého režimu znamená, že centrální vláda je stále více závislá na milicích kvůli bezpečnosti. „Ansar al-Šaría“ také těží z kolapsu institucí ústřední vlády, a vytvořila tak svoje vlastní humanitární agentury.

Milice a ozbrojené gangy po celé zemi fungují beztrestně, a únosy, vraždy, ozbrojené loupeže, ničení súfijských svatyní a křesťanských hrobů zůstává zcela bez trestu. Pevné uzákonění náboženského práva děsí mnoho lidí. Podle jednoho Yorkova příkladu byli dva mladí podnikatelé nuceni strávit noc ve své společnosti ze strachu, že bude zničena a vyloupena. „Islamisté odsoudili podnikatele jako „nevěřící“, kvůli názvu společnosti – „Odyssey“, převzatého z řecké mytologie.“

Kombinace neschopnosti vlády, politika pomsty a podezíravost islamistů na jakýkoli druh světské vlády znamená, že ekonomika také rychle klesá. Kaddáfího obrovské infrastrukturní projekty, včetně největšího zavlažovacího projektu na světě, téměř všechny byly zastaveny. Neexistuje žádný náznak toho, že tyto projekty budou znovu spuštěny v blízké době. Mnoho pracovníků, kteří byli důležitou součástí těchto projektů, uprchli ze země ze strachu z milic. Fungování ekonomiky je to poslední, na co myslí islamisté, posedlí náboženstvím a očištěním libyjské společnosti.

Takže, pokud západní vlády věděly, že „revoluce“ bude mít za následek chaos a další islámský stát, pak proč do toho šli? Západ už de facto měl přístup k libyjské ropě, ale příjmy z jeho prodeje šly Libyi. Jen málo lidí na Západě pochopilo, že se to ve skutečnosti týkalo afrického nacionalismu Kaddáfího. Kaddáfí - tzv. šílenec vážně škodil mezinárodním institucím kapitalismu a ohrožoval americký dolar jako globální měnu.

Tato hrozba byla natolik závažná, že dokonce jeho velké kompromisy se Západem - ukončení podpory terorismu, odstoupení od zisku jaderné techniky, spolupráce s americkou armádou a zpravodajskými agenturami - byly nedostatečné, aby ho ochránily. Jako jedna z mála afrických zemí, Kaddáfího Libye, plánovala udělat kontinent nezávislý na západních institucích, jako je Mezinárodní měnový fond a Světová banka.


Kaddáfí byl silou, která stála za vytvořením Africké investiční banky, a v roce 2011 Afrického měnového fondu, který měl být umístěný v Yaounde, v Kamerunu a měl 42 miliard dolarů kapitálových aktiv, také Africké centrální banky, která měla být založena v nigerijské Abuji. MMF, ekonomické vydírání, které vedlo k sociální devastaci rozvojových zemí, již nebylo zapotřebí. Stejné země, které bombardovaly Libyi, se léta marně snažily podkopat tyto snahy. Zbavit se Kaddáfího se stává ještě důležitějším po těžkém kolapsu globálního finančního systému v roce 2008. Kaddáfího dlouhodobější plány na zavedení jednotné africké měny, kryté zlatem a odmítnutí dolarů v platbách za ropu byly větší hrozbou, protože by to oslabilo již tak oslabený americký dolar.

Téměř jistě nebudou Kaddáfího projekty zaměřené na osvobození Afriky od zhoubných činů západních bank dokončeny. Jejich realizace závisela na miliardách přidělených Kaddáfím. Radikální islamisté, kteří budou nakonec ovládat libyjskou vládu nemají zájem pomoci jakékoliv části Afriky, která není islamistická. Africké země se postupně vrátí pod zhoubný vliv Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, protože ví, že pokud by se odvážily odchýlit od kurzu, může NATO najít záminku pro „bezletové zóny“, s cílem uvést je na „pravou cestu“.

Zdroj : http://www.counterpunch.org


  

1 komentář:

  1. Naštěstí to nebude tak špatné, Rusko se v současné době ujímá žezla, které kaddafimu vytrhli z rukou - zasazuje se spolu se 180 státy BRICS o vytvoření nové banky, podobné, jakou měl v plánu kaddafi.
    "Země BRICS plánují novou banku, aby obešly Světovou banku a MMF"
    http://zvedavec.org/komentare/2013/04/5433-zeme-brics-planuji-novou-banku-aby-obesly-svetovou-banku-a-mmf.htm

    OdpovědětVymazat