14. 4. 2013

Tehdy Madrid a nyní Damašek

Ruští novináři, představitelé Izborského klubu, Maxim Ševčenko, Michail Leontjev a Alexander Prochanov podnikli cestu do Damašku, obklopeného hořícími městy a vesnicemi. Zde je jejich pohled na situaci v Sýrii.




  

Poznámka překladatele :

Expertní Izborskij klub je hnutí v Rusku. Pravidelné shromažďování známých odborníků ve studiích domácí i zahraniční politiky Ruska. Klub byl založen v září 2012 během oslav 1150. výročí města Izborsk. Předseda klubu je spisovatel A. A. Prokhanov.

Více o klubu zde : http://www.dynacon.ru/




V noci skrze sen jsme slyšeli smutné, zpěv připomínající naříkání muezzinů, hřmění děl, řev raketometů, a občas rachot v centru města, kde sebevražední atentátníci vyhazovali do povětří mešity.

Přijeli jsme do Damašku uprostřed války, protože jsme chtěli pochopit strašlivou realitu, vidět černý kráter uprostřed Sýrie, připravený vtáhnout do sebe nejen Blízký východ, ale celý zbytek světa. Přišli jsme sem, protože tady v Sýrii se realizuje Ruská zahraniční politika. V tomto konfliktu, který stále víc připomíná globální, si Rusko zvolilo za spojence Sýrii a prezident Putin se rozhodl zvolit si za spojence prezidenta Bašára al-Asada. Syrská válka, ačkoliv se to pro mnohé může zdát divné, exploduje přímo doprostřed ruského života. V roce 1936 byla španělská válka předchůdcem 2.světové války, a obležený Madrid v roce 1937 dnes připomíná obležený Damašek.

Všichni jsme navštívili Sýrii v jejím předchozím zlatém věku, obdivovali jsme krásu jejich měst, její prosperitu a mír, a zamilovali jsme si tuto úžasnou zemi a její olivy a minarety, tuto Svatou zem, kde se ze Šaula stal Pavlem. Nemohli jsme sem nepřijet dnes, v době, kdy válka doslova požírá Sýrii a je připravena po odchodu z ní ponechat jen spálenou kostru.

Co jsme viděli v Sýrii? Boje v stotisícovém předměstí Damašku Darayya, kde jsme se proháněli v bojovém vozidle pěchoty mezi minovými výbuchy a střelbou odstřelovačů. A město, které bylo kdysi prosperující a kvetoucí, se na nás dívalo přes díry v oknech a rozstřílené fasády. Nenašli jsme v něm žádné celé domy, žádné obyvatele, ale jen uhlíky, rozbitá zrcadla, roztrhané deky, tanky, rozdrcené motorky a jízdní kola. Na zdech byly graffiti, napsané rebely : „Bašáre Assade, zemřeš. Nejprve Sýrie, pak Rusko“. U jedné z těchto pomalovaných zdí jsem vyměnil s pravoslavným vojákem kříž. Teď nosím jeho kříž a modlím se, aby mého bratra ve víře ušetřila kulka nebo mina.

Předměstí Damašku Darayya  - video od „ANNA-News“, kde jsou vidět nápisy na zdech v ruštině od čečenských wahhábitů : „Bašáre Assade, zemřeš. Nejprve Sýrie, pak Rusko“, „Smrt Rusku“, „Putine, budeme se modlit ve tvém paláci“ atd. : 



Setkali jsme se s prezidentem Bašárem al-Assadem v jeho rezidenci v Damašku. Byl překvapivě klidný, někdy přemýšlivý, udivoval jeho rafinovaným intelektem, schopností vytvářet s pomocí skoupých formulování obrázek skličujícího vojenského a politického dramatu, do kterého se dostala jeho vlast. Bylo pro mě důležité vidět v něm muže neotřesitelné vůle, který učinil rozhodnutí jednou pro vždy, který je připraven bez servítek bojovat pro Sýrii. Tuto vůli přenáší do pěchoty, která útočí v Darayya dům po domě, do generálů, kteří plánují velké a malé bitvy, do syrského lidu, který stojí za svým prezidentem.

Byli jsme u velkého muftího Sýrie, který nám řekl o dramatu náboženského rozkolu, který zasáhl Sýrii, kde až donedávna sunnité a šíité, alawité a maronité, pravoslavní křesťané a drúzové žili jako jedna rodina. Ale teď sekera rozštěpila syrskou společnost do mnoha soupeřících fragmentů.

Byli jsme u metropolity a modlili se s ním před ikonou, podarovanou ruským patriarchou Kirillem. Modlili jsme se nejprve pro Sýrii, aby ustála před satanskými silami. Pak pro Rusko, aby ho nikdy nepotkaly takové problémy.

Byli jsme naplněni duchem světla, který vyzařoval z mullahy a pravoslavného mnicha. Ve stejný večer hrozná exploze zabila jednoho z nejvlivnějších muftíí, kazatele a teologa. Výbuch uprostřed mešity ještě hlouběji zařízl železný hrot do srdce Sýrie.

Válka, která se odehrává v Sýrii je válka zvláštního typu, která má svůj vlastní algoritmus, svůj strategický plán, své dobře předepsané libreto a svého dirigenta.

Doutnající rozpory v Sýrii mezi vládou a sunnitskou většinou, mezi režimem Bašára al-Assada a „Muslimským bratrstvem“, tyto rozpory vytvořily před dvěma lety první bouři na internetu, kde byly zveřejněny první protestní publikace, volající sunnity do ulic. Pokojné demonstrace, které se konaly v Homsu a Hamá, podle technologie flash mob shromáždily tisíce demonstrantů. Období pokojných demonstrací netrvalo dlouho a skončily použitím zbraní, když začlenění do davu demonstrantů ozbrojenci stříleli na policisty.

Demonstrace, střelba, mrtvoly, pláč matek, pohřby, to všechno bylo natočeno desítkami televizních kanálů. Mezi nimi silná, mazaná, pracující za Katarské peníze „Al-Jazeera“ se postavila do čela informační války proti Damašku.

Volání o pomoc „Muslimského bratrstva“ bylo vyslyšeno v islámském světě. A sem, do Sýrie, přes hranice Iráku, Libanonu, Jordánska, Turecka začaly přecházet čety žoldáků. Vystřelené, zběhlé, zkušené z libyjské pouště, z hořícího Tripolisu, z iráckých měst, z teroristických aktivit v Jemenu a Afghánistánu, tyto toky byly zaměřeny přesnou rukou. Dotované penězi z Kataru a Saúdské Arábie, zaplavily Sýrii a smíchaly se s místními rebely.

Třicet zemí z různých částí islámského světa sem poslalo své střelce. Každá mrtvola, každá smrt, každý výstřel prošel mocnou informační mašinou, která vytvořila ze syrského prezidenta Bašára al-Assada obraz netvora, obraz absolutního zla. Spolu s ozbrojenci přes hranice tekly zbraně. Ze začátku střelné, protitankové, pak těžké - tanky a dělostřelectvo. Dnes povstalecká armáda disponuje nejmodernějšími zbraněmi NATO. Možná brzy přijde doba, kdy budou mít bojové vrtulníky.

Dobře vybavená, mobilní, ze začátku partyzánská a nyní téměř regulérní armáda je pohyblivá síťová struktura z velkých a malých skupin. Podle rozkazu strategického velitelství se pohybuje po syrském území, získává charakter partyzánských speciálních jednotek, muslimská armáda, reagující rychle, která pokud to bude nutné, může být přemístěna ze Sýrie do Kazachstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu, Kyrgyzstánu a ruského Severního Kavkazu.

Politologové a vojenští analytici, s nimiž jsme se setkali v Damašku, jsou přesvědčeni o tom, že válka o Sýrii je válka o Rusko. Sýrie je poslední bašta, konečná hranice, která když bude zlomená, tak celá ta mobilní armáda, vybavená zbraněmi Západu, výkonnou informační podporou, naplňující americkou strategii transformace islámského světa se vrhne na Rusko.

Bydleli jsme v Damašku, když ještě nebyl zničený, byl překrásný, jarní, s kvetoucími stromy a elegantními domy. A zde začínáte skutečně cenit občanský mír v dnešním Rusku, věřit v sílu a inteligenci ruského státu, rozumět Putinovým ​​snahám o reformu a modernizaci ruské armády. Pomáháme Damašku, pomáháme sami sobě.


Tuto pomoc jsme pocítili nejen v politických debatách a vládních hostinách. Pocítili jsme ji v okolí Damašku, kde jsou umístěny syrské jednotky protivzdušné obrany. V skalnatých kopcích, v bunkrech, kde jsou protiletadlové raketové komplexy „Pancír“ - produkt slavného závodu KBP Tula. Výtvor velkého zbraňového konstruktéra Arkadije Šipunova, který stvořil prvotřídní zbraň, která vylučuje v blízkosti Damašku bezkontaktní válku, beztrestné útoky tisíce řízených střel, které v nedávné době rozemlely Bagdád a Tripolis. Tato těžká a zároveň elegantní zbraň s otočnou anténou vyjela z černé klenby na slunce. A syrský generál vzdal teto zbrani „čest“, jako kdyby před ním stál sám Arkadij Šipunov.

Izborskij klub je zbraň v ideologickém boji za Rusko. Brigáda obrněných vojáků bojujících v Darayya, mufti a metropolita, prezident Bašár al-Assad a můj bratr ve víře, který nyní válčí v troskách města, teď jsou všichni členy Izborského klubu.

Zdroj : http://zavtra.ru


  

Žádné komentáře:

Okomentovat