12. 6. 2013

Počátky juvenilní justice aneb jak se v Británii po 400 let řeší problémy dětí

Materiál, který byl zveřejněn bloggerkou - patriotka nám vysvětluje odkud se bere touha dnešních juvenilních orgánu brát děti z rodin.




  

Pro ty kdo nevědí co vlastně juvenilní justice znamená doporučujeme tohle video : 



"Narazila jsem dnes na tento materiál a byla jsem zděšena. Je to velmi podobné na vznik juvenilní justice.

V roce 2009 se premiéři Británie a Austrálie omluvili za program, který posílal tisíce dětí do bývalých britských kolonii ve 20. století. Podle něj "chudé děti byly posílány za "lepším životem" do Austrálie, Kanady a dalších zemí. Nicméně některé z těchto dětí tam byly zneužívání a z mnohých se staly dělníci na farmách. "

Tento systém existoval pouze ve Velké Británii. A existoval dlouho... téměř 400 let! Tato iniciativa byla provedena již v 17. století! V roce 1618 byla první skupina dětí převezena do britské kolonie Virginie v Americe....

Vláda osvícené Velké Británie, předky evropské svobody a demokracie, jak se ukázalo, neodesílala do vzdálených zámořských kolonií pouze odsouzence! Také tam odvážela desetitisíce malých dětí.

Ze začátku to byli skuteční sirotci, ale nakonec se v rámci tohoto programu začaly odvážet i děti z velkých chudých rodin, kteří měly problém vyjít s penězi. Anglie vstupovala do epochy rozkvětu lidských práv. Vláda byla nucena provádět aspoň nějakou sociální politiku, vytvořit obydlí pro děti a poskytnout sociální dávky pro chudé pěstouny. Ale úřednici byli vždycky úředníky. Rozhodli se ušetřit. Udržovat děti ve vzdálených zámořských koloniích bylo mnohem levnější.

Navíc takovým způsobem se "úspěšně" řešila otázka distribuce Britského genofondu do zemí společenství..

Ukázkové je, že do tohoto programu spadaly pouze ti děti, kteří patřily do europoidní rasy. Tak se utvrzovala myšlenka posílení rasové jednoty britského impéria. Země impéria musely byt obydlené skutečnými Brity.



Nejhorší věcí je to, že děti byli prostě odtržené od svých rodin. Dětem se namluvilo o smrtí rodičů, a rodičům se namluvilo o smrti dětí! Děti (nejmladším bylo 4 roky, nejstarším 14 let, většina dětí - 7 - 10 let) byly naloženy na lodě a převezené skupinami do Kanady, na Nový Zéland, do Jižní Afriky a Zimbabwe, a zejména do Austrálie. Nejkonzervativnější odhad je asi 130 tisíc dětí ... Především se tím britská vláda zabývala po druhé světové válce, když to bylo velmi obtížné. Většinou se migrace prováděla právě do Austrálie. Statistiky říkají, že v tomto období (40-60 léta 20. století) se z Anglie odvezlo asi 10.000 dětí a z toho 7000 do Austrálie).

Články na toto téma píšou, že dětem, které byli odvezené od toho co jim bylo blízké a od jejích otců a matek byli naslibované hory doly.... Oranges and Sunshine. Povídali se jim historky o "zemi mléka a medu", kde budou jezdit do školy na koních a po cestě trhat ovoce ze stromu. Ale nakonec se všechno obrátilo do hrozné reality. Děti, odříznuté od lidí, které jim byli drazí se ocitly ve zcela nekontrolovaném prostředí, kde se o ně nikdo nestaral. Neměly pasy a ani jakékoliv doklady. Byly NIKDO. Často se při přepravě rozdělovaly bratři a sestry a komunikace s rodiči byla ztracena.



Nehledě na to, že se tím zabývaly celkem slušné společnosti - všemožné druhy katolických misí a školských rad, vládlo zde totální bezpráví. V Kanadě některé děti dávaly do rodin farmářů, a tohle byla asi ta lepší možnost, pokud nebudeme počítat skutečnost, že farmáři se nestaraly o vzdělávaní adoptovaných a neskrývali fakt, že je potřebují jako pracovní sílu zadarmo. Dokonce proběhlo několik děsivých soudních líčení ohledně vražd těchto dětí jejími pěstouny. Co se týče Austrálie a Nového Zélandu, zde děti drtivou většinou se dostávaly buď do mnoha anonymních katolických sirotčinců nebo byly ihned naložené do náklaďáku a převezené jako dobytek na vzdálené plantáže, kde se bez ostychu využívaly jako dělníci na černo.

Dnes se uznává, že podmínky pro dětí v těchto institucích byly prostě skandální a v institucích v samotné Británii ještě několikrát horší. Vzdělávání děti dostávaly minimální, vzkvétaly fyzické tresty, těžká práce a práce přesčas, nehygienické podmínky, úplný nedostatek bezpečnosti a sexuální obtěžování. O tom jsou známe četné skandály. Desítky případů dětských sebevražd, stovky zraněných fyzicky a tisíce zmrzačených duševně.

Tahle ostudná praxe skončila až v roce 1967 .... "


http://www.sdelanounih.ru/kogda-pravitelstvo-britanii/
http://www.km.ru/news/gordon_braun_izvinilsya_za_polit
http://www.liveinternet.ru/users/julia_ma
http://warrax.net/93/02/children.html


Zdroj : http://nstarikov.ru


  

3 komentáře:

  1. Rad by som vedel, preco sa v spojeni so vznikom juvenilnej justicie v 17. storoci hovori o nejakych katolickych instituciach. Ved katolici boli z Anglicka a aj ich kolonii hnani svinskym krokom. Nemate nahodou chybu vpreklade? Neislo nahodou o cirkev => v spojeni s Anglickom ide teda o Anglikanov?

    Inak podstata je stale rovnaka - kazdy normalny clovek so zdravymi moralnymi zasadami musi juvenilnou justiciou opovrhovat a bojovat proti nej. Toto si do Ciech a Slovenska vpustit nedovolime! (Juraj)

    OdpovědětVymazat
  2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Anglik%C3%A1nsk%C3%A1_c%C3%ADrkev

    OdpovědětVymazat
  3. Římskokatolická církev ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska je organizována zvlášť pro Anglii s Walesem a pro Skotsko; severoirská katolická církev je součástí celoostrovní irské katolické církve.

    Souhrnně se ve Velké Británii hlásí ke katolické církvi necelých 5 milionů obyvatel (asi 8,5 %).[1] Většinu tvoří irští imigranti a jejich potomci, nezanedbatelný podíl však tvoří protestantští konvertité (a jejich potomci).
    y

    Římskokatolická církev v Anglii a Walesu[editovat]

    Zde se hlásí k římskokatolickému vyznání něco přes 4 miliony obyvatel (cca 8 %).[2]

    http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_c%C3%ADrkev_ve_Spojen%C3%A9m_kr%C3%A1lovstv%C3%AD

    OdpovědětVymazat